Dlouholetý předseda a největší osobnost agrární strany, zásadní postava prvorepublikové politické scény, na níž hrál mimo jiné prim jako trojnásobný předseda vlády. * 15. dubna 1873, Hostivař † 12. prosince 1933, Praha Antonín se narodil roku 1873 v obci Hostivař (od roku 1922 součást Prahy) do starého selského rodu. Jeho otec, Antonín Švehla starší, patřil k zakladatelům českého agrárního hnutí. Antonín Švehla junior absolvoval nižší gymnázium v Praze a hospodářskou školu v České Lípě. Další vzdělání čerpal již pouze ze samostudia a „školy života“. Po otcově smrti roku 1897 se rozhodl převzít rodný statek a zároveň se aktivně zapojil do českého agrárního hnutí. Stal se členem České strany agrární, která vznikla roku 1899. Postupně se vypracoval až na jejího předsedu, jímž byl zvolen roku 1909, to už strana nesla název Českoslovanská strana agrární. V roce 1906 spoluzakládal stranické periodikum Venkov. V roce 1908 získal poslanecký mandát na Českém zemském sněmu, jehož činnost v té době byla ale už de facto paralyzována obstrukcemi německých poslanců, a i z toho důvodu došlo roku 1913 k jeho rozpuštění rakousko-uherským císařem. Na sněmu vykonával funkci předsedy poslaneckého klubu českých agrárníků. Během 1. světové války patřil Švehla k výrazným představitelům českého protirakouského odboje, náležel k členům domácí odbojové organizace Maffie. V roce 1916 inicioval vznik Národního výboru, který sdružoval představitele českých politických stran a 3. července 1918 se přetvořil na Národní výbor československý už čistě za účelem převzetí státní moci a s tím souvisejících záležitostí. Švehla byl jeho místopředsedou. Z titulu své funkce převzal kontrolu nad pro zásobování obyvatelstva klíčovým Státním obilním ústavem a 28. října patřil mezi pětici mužů, kteří vyhlásili samostatnou Československou republiku, čímž vstoupili navždy do historie jako „muži 28. října“. Švehla se stal společně s T. G. Masarykem a Edvardem Benešem zásadní tváří nové republiky. V letech 1918—1920 zastával klíčový post jejího prvního ministra vnitra, významně se tak podílel na vzniku Ústavní listiny Československé republiky, již 29. února 1920 přijalo Národní shromáždění. Nadále pevnou rukou vládl agrární straně, jež od roku 1922 přijala oficiální název Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Straně předsedal až do své smrti, tedy do roku 1933. Jeho vliv byl tak silný, že nový lídr Rudolf Beran byl zvolen až o dva roky později. Z agrárníků vytvořil nejsilnější partaj v Československu, dokázal ji udělat atraktivní nejen pro velkostatkáře, ale i drobné zemědělce. Švehla se v politice cítil jako ryba ve vodě, platil za mistrného taktika, muže zákulisních dohod, účelného kompromisu. V roce 1921 patřil k iniciátorům vzniku tzv. Pětky, uskupení lídrů aktivistických politických stran, kteří v zákulisí rozhodovali o zásadních záležitostech chodu státu, ať už se jednalo o personální složení vlády či důležité zákony. Národní shromáždění (parlament) tak často již jen mechanicky schvaloval to, co Pětka mimo světla reflektorů dohodla. Švehla stanul v čele tří prvorepublikových vlád. Ministerským předsedou byl v období od 7. října 1922 do 9. prosince 1925, od 9. prosince 1925 do 18. března 1926 a od 12. října 1926 do 1. února 1929. Zvláště třetí Švehlova vláda, přezdívaná panská koalice, znamenala zásadní zlom v historii první republiky, její součástí se totiž poprvé staly německé politické strany (Německá křesťansko-sociální strana lidová a Německý svaz zemědělců). Zapojení zástupců německého etnika do přímého řízení státu byl jeden ze Švehlových brilantních politických kousků, výrazně otupil hroty šípů, namířených německou „menšinou“ na Československo. V únoru 1929 byl Švehla nucen kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu post předsedy vlády předat svému stranickému kolegovi Františku Udržalovi. Až do své smrti však nadále ovlivňoval politickou scénu. Vysloužil si obrovskou důvěru a vážnost u prezidenta Masaryka, jehož po celou dobu podporoval. Zajistil mu např. klíčovou podporu při prezidentských volbách v roce 1927, dokonce velkoryse odmítl vlastní kandidaturu. Prozíravě věděl, že republika potřebuje Masaryka v prezidentském křesle. Antonín Švehla zemřel na svém milovaném statku v Hostivaři 12. prosince roku 1933 na následky dlouhodobé srdeční choroby, jeho hrob se nachází na místním hřbitově. Už za třetí republiky docházelo k odstraňování jeho plastik, jelikož Antonín Švehla, respektive celá agrární strana se ocitli na černé listině. Po 2. světové válce byla partaj zakázána pod záminkou kolaborace jejich předních členů s nacisty, což významně pomohlo umést československým komunistům cestu k moci. Jeden z režisérů Československé republiky byl přesně sto let od doby jejího vzniku, 28. října 2018, vyznamenán in memoriam Řádem bílého lva, nejvyšším státním vyznamenáním České republiky. Autor: Mgr. Kryštof Zeman www.zvonypameti.cz Antonín Švehla | Zdroj: Wikipedie