Spolu se svou rodinou patřil mezi přední představitele českého protinacistického odboje. Pomáhal i Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi z výsadku Anthropoid, který v Praze splnil svůj cíl, jímž byl úspěšně provedený atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. * 25. ledna 1887, Ratboř † 24. října 1942, Mauthausen Alois Moravec se narodil 25. ledna 1887 v Ratboři nedaleko Kolína. Jeho rodiči byli Alois Moravec st. a Marie Moravcová, rozená Červenková. Dne 27. ledna 1918 se Alois oženil s Marií Krčilovou. Tento vztah byl velmi pevný, o čemž dodnes svědčí také osud manželů Moravcových, kteří se za nacistické okupace, k níž došlo 15. března 1939, společně stavěli proti zlu, byť riskovali životy. Alois společně s Marií se však rozhodli pomáhat potřebným i krátce předtím; již na podzim 1938, kdy po Hitlerově anexi československého pohraničí pomáhali českým obyvatelům, kteří museli opustit své domovy a odebrat se do vnitrozemí Československa. S příchodem německých nacistů do Čech a na Moravu se nesmířili ani jejich dva synové. Miroslav odešel do zahraničí, aby mohl v zahraniční armádě bojovat proti německým okupantům jeho země. Dnes je o něm známo, že sloužil u britského letectva RAF a nakonec zemřel 7. června 1944, tedy den po vylodění Spojenců v Normandii. Druhý syn, Vlastimil, často přezdívaný “Aťa”, se do protinacistického odboje zapojil společně se svými rodiči. Když 27. září 1941 přijel do Prahy zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, nabralo dění v Protektorátu Čechy a Morava zcela jiný spád. Popravy a věznění odpůrců nacistického režimu, vyhlášení stanného práva a zastrašování kohokoliv, kdo by snad jen uvažoval o účasti v odboji, neodradili ani Aloise Moravce s jeho rodinou od pomoci těm, kdo ji potřebovali. To vše navzdory každodennímu teroru, který s sebou do protektorátu Heydrich přinesl. V posledních prosincových dnech roku 1941 vyskočili z britského letounu Halifax parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík. Ti se museli spoléhat nejen na sebe, nýbrž také na pomoc od těch, kdo byli zapojeni do odboje, a tím riskoval svůj život. Pro parašutisty však byl protektorát zároveň i nepřátelským územím, kde mohlo udání přijít naprosto od kohokoliv a kde nemuselo být do poslední chvíle jasné, zda-li je někdo zapojen do odboje anebo se jedná o skrytého spolupracovníka gestapa. Kubiš, Gabčík i parašutisté z dalších výsadků však měli mnoho spolehlivých kontaktů a tito lidé pro ně nasazovali své životy. Mezi ně patřil také Alois Moravec. Ten společně s manželkou Marií poskytl jejich byt pro ubytování parašutistů a také realizování jakékoliv další pomoci. Jak Alois Moravec, tak i jeho žena či syn Vlastimil, byli připraveni výsadkáře podporovat do poslední chvíle. Pomoc zde našel i parašutista Karel Čurda, který měl v celém příběhu okolo atentátu na Reinharda Heydricha ještě sehrát svou významnou roli. Bylo 27. května 1942, když se v pražské Libni ozval hlasitý výbuch. Josef Gabčík a Jan Kubiš právě provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tímto okamžikem se vše změnilo. Nacisté okamžitě po útoku vyhlásili (již podruhé) stanné právo, bylo spuštěno pátrání po těch, co stáli za atentátem a s ním spojené domovní prohlídky. Každý, kdo o atentátnících něco věděl a neoznámil by to, kdo by jim pomáhal anebo je u sebe přechovával, měl být zastřelen s celou svou rodinou. Alois Moravec, stejně jako žena Marie a syn Vlastimil od pomoci parašutistům neupustili, dokonce ani v tomto temném období. Jejich podporu nenarušila ani tragédie v obci Lidice, kde nacisté zavraždili na místě všechny muže a následně ženy s dětmi deportovali do koncentračních táborů, zatímco samotnou obec srovnali se zemí. I v tuto chvíli zůstala rodina Aloise Moravce připravena pomoci výsadkářům, kteří našli svůj nový úkryt v kryptě pravoslavného kostela v pražské Resslově ulici. Moravcovi byli jedněmi z těch, kdo je i nadále zásobovali. Nacisté o těch, kdo provedli atentát na Reinharda Heydricha, stejně jako o těch, kdo jim doposud pomáhali, dlouho neměli ani tušení. Vše se změnilo 16. června, kdy na služebnu pražského gestapa v Petschkově paláci přišel parašutista Karel Čurda, který podlehl nacistickému tlaku a udal vše, co věděl — včetně jmen těch, kdo stáli za atentátem na zastupujícího říšského protektora a také všech, kdo jim, včetně samotného Karla Čurdy, pomáhali. Udal i byt v pražské Biskupcově ulici, kde i jemu samotnému pomohl Alois Moravec se svou rodinou. Bylo 17. června, když pražské gestapo vpadlo do bytu Moravcových. Doma byli pouze Alois s Marií. Jejich syn Vlastimil byl u příbuzných v Písku. Náhle spadla pomyslná klec. Manželka Marie, kterou mělo gestapo odvést společně s Aloisem, požádala jednoho z příslušníků německé tajné policie, aby si mohla ještě zajít na toaletu. Když jí to bylo umožněno, požila kapsli s jedem a „gestapáci“ tak poté již našli pouze její bezvládné tělo beze známek života. Alois byl odvezen do Petschkova paláce a zdejšími zaměstnanci byl brutálně týrán, aby vyzradil informace. Alois Moravec však statečně odolával strašlivým fyzickým i psychickým metodám výslechu a nic neprozradil. Mezitím byl zatčen také syn Vlastimil. Také on vydržel hodiny tvrdého výslechu a stejně jako jeho otec nechtěl promluvit, byť se jednalo o nepředstavitelně těžké chvíle. Až poté, co mu „gestapáci“ po hodinách vyslýchání ukázali mrtvé tělo jeho maminky, ztýraný “Aťa” přiznal, že se parašutisté nachází v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici pod Karlovým náměstím. Bylo 18. června 1942, kdy sedm parašutistů svedlo svůj poslední, přesto odvážný, boj proti nacistické přesile. Alois Moravec a stejně tak i jeho syn Vlastimil byli následující měsíce vězněni gestapem. Nakonec bylo rozhodnuto, že stejně jako v případě mnoha dalších, kteří patřili do rozsáhlé odbojářské sítě a měli něco společného s atentátem na Reinharda Heydricha, budou zavražděni. Místem vykonání tohoto rozsudku smrti měl být koncentrační tábor Mauthausen. Bylo 24. října 1942, kdy v Mauthausenu proběhly popravy těchto 262 osob. Alois Moravec šel toho dne na smrt v 15:08. Jeho neméně statečný syn Vlastimil zemřel jen o dvě minuty později. Příběh Aloise Moravce je tak připomínkou, že i v těch nejtěžších časech člověk může najít pomoc u dobrých a odvážných lidí. Autor: Bc. Aleš Otava Alois Moravec | Zdroj: Archiv Jaroslava Čvančary