Křesťané po celém světě si o Vánocích zpívají koledu Good King Wenceslas, ale málokdo tuší, že ten „dobrý král“ byl svatý Václav z Prahy, věčný ochránce a dědic české země. Narodil se kolem roku 907 jako syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. K víře ho vedla babička svatá Ludmila, která mu dala i výchovu na svůj čas zcela neobvyklou: učila ho číst a psát a seznámila ho s několika jazyky. Václav se dorozuměl staroslověnštinou, jazykem prvních slovanských bohoslužeb, latinou, jazykem vzdělanců a církve v celé Evropě, němčinou, jazykem mocných sousedů a podle tradice znal i řečtinu, jazyk antické vzdělanosti a byzantské kultury. Tím vším byl Václav spíše učencem a hospodářem než válečníkem. Usiloval o mír i tam, kde by jiní sáhli po meči. Právě on založil Svatováclavskou vinici pod Pražským hradem. S více než tisíciletou historií patří k nejstarším městským vinicím v Evropě a její poloha v samém centru metropole je ve světě ojedinělá. Po nástupu na trůn čelil tlaku východofranské říše. Mohl vést vyčerpávající války, místo toho však zvolil mír za poplatek. Tato pragmatická dohoda ušetřila české zemi velkou spoušť. Od krále Jindřicha I. Ptáčníka získal výjimečnou relikvii, rámě svatého Víta. Aby ji důstojně uložil, nechal na Pražském hradě vystavět rotundu sv. Víta. Byla to předchůdkyně dnešní gotické katedrály sv. Víta, dominanty Pražského hradu a duchovního srdce země. Svatý Václav | Zdroj: www.wikipedia.com Václavův život však má temný závěr: Roku 935 byl ve Staré Boleslavi zavražděn svým mladším bratrem Boleslavem (proto zvaným „Ukrutný“). Boleslav se díky vraždě svého bratra stal panovníkem. A, snad jako gesto pokání, nechal přenést Václavovy ostatky do Prahy, do chrámu, který sám Václav založil. Od té chvíle se z knížete stává světec uctívaný doma i v celé Svaté říši římské. V Česku je 28. září, den jeho smrti, dodnes církevním i státním svátkem. Václavova pověst spravedlivého vládce, který pomáhá chudým, jak se zpívá ve známé anglické koledě, se tak spojila s obrazem ochránce země. Jeho potomek Karel IV., římský císař a český král, dal roku 1346 jako poctu nejvýznamnějšímu českému světci zhotovit Svatováclavskou korunu a symbolicky ji daroval přímo Václavovi. Každý další český král si ji při korunovaci jen dočasně vypůjčil, žádnému tedy nikdy nepatřila. I proto má Svatováclavská kaple v dnešní katedrále, vystavěná nad světcovým hrobem, atmosféru svatyně dějin. Královská koruna patří světci, a tak se v kapli setkává křesťanská víra a česká státnost. A když z Pražského hradu sejdete přes Karlův most do města, dorazíte na Václavské náměstí. Odtud se 28. října 1918 ozvalo vyhlášení samostatnosti Československa, tady lidé vzdorovali nacistické okupaci, protestovali po sovětské invazi v roce 1968 a stáli jeden vedle druhého během Sametové revoluce 1989, která v Česku ukončila komunistický režim. U jezdeckého pomníku sv. Václava pak snadno pochopíte, proč je dědicem české země. Není totiž postavou z minulosti, nýbrž přítomnou pamětí národa, která už více než tisíc let doprovází svůj lid v každodennosti i ve chvílích, kdy se tvoří dějiny. Svatý Václav | Zdroj: Prague City Tourism Kde příběh v Praze zažít Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha (Pražský hrad) – Svatováclavská kaple nad hrobem světce; epicentrum křesťanských i státních dějin. Korunní komora katedrály – místo, kde jsou uloženy české korunovační klenoty včetně Svatováclavské koruny (zpřístupňováno jen výjimečně). Václavské náměstí – jezdecký pomník sv. Václava a prostor, kde se odehrávaly velké zlomy 20. století. Svatováclavská vinice pod Pražským hradem – doložená přes 1 000 let; jedna z nejstarších městských vinic v Evropě a rarita svou polohou přímo v centru metropole. Terasy s výhledem přes Vltavu na Staré Město. Rotunda sv. Víta (místo zaniklé rotundy v areálu Hradu) – předchůdce gotické katedrály, kde začala tradice svatováclavského kultu. Svatý Václav | Zdroj: www.wikipedia.com Tip na procházku Vstupte na Hrad z Hradčanského náměstí, v katedrále se zastavte ve Svatováclavské kapli, pak si projděte Svatováclavskou vinici. Pohled na Prahu odtud spojuje tisíc let starou tradici s dnešním pulzem města. Nakonec sejděte na Václavské náměstí a postůjte u pomníku: pocítíte, proč se mu říká dědic české země.