Není v Praze jiné městské části, kde by bylo tolik nádherných paláců a překrásných náměstí, jako právě zde, na Malé Straně. Život a vývoj jednoho ze čtyř středověkých měst tvořících základ dnešní Prahy, v minulosti ovlivňovala především blízkost Hradu, správního střediska země. Na rozdíl od klikatých uliček Starého Města dýchá Malá Strana a Hradčany zcela jiným kouzlem. Zatímco na pravém břehu Vltavy žili řemeslníci, obchodníci a úředníci, v podhradí se usazovali umělci, malíři a stavitelé. A hlavně šlechta. Pojmenování ulic po řemesle už tu lze spočítat na prstech jedné ruky. Výmluvný název si ponechala snad jen ulice Cihelná u Karlova mostu; od pradávna se v těchto místech těžila hlína vhodná pro výrobu cihel a střešních tašek. Moderní cihelnu zde vybudoval roku 1781 známý pražský podnikatel František Leonard Herget a dnes se v tomto objektu nachází Muzeum Franze Kafky, restaurace a výstavní prostory. 2. června 1541 byla Malá Strana zachvácena nejničivějším požárem v tehdejších dějinách. Liknavost viníků umocněná neobyčejným suchem a teplem, dřevěné stavby a maštale nacpané senem a slámou, přispěly neuhasitelnému živlu spálit na popel 133 z 211 malostranských domů, hořely kostely včetně svatovítské katedrály, sotva dokončený Vladislavský sál i Ludvíkovo křídlo na Pražském hradě. V ohnivém pekle našlo smrt okolo dvou desítek lidí. Požár, jeden z nejhorších v pražské historii, však měl jeden pozitivní dopad – paradoxně se otevřel prostor pro nástup renesance, která se stala jádrem staveb na levém břehu Vltavy a Malá Strana se tak proměnila v jedno velké staveniště. Na místě malých domků vyrůstaly výstavné paláce, reprezentační budovy a kostely. Výstavba (a přestavba) ještě zesílila v dobách největšího rozkvětu baroka. Ulice Malé Strany a Hradčan dnes často nesou jména podle někdejších vlastníků rozlehlých a přepychových paláců: Thunovská, Valdštejnská, Černínská, Chotkova či Šporkova. Tyto názvy jim ale přiřklo většinou až 19. století; tehdejší obyvatelé s identifikací paláců a domů neměli problém. Koneckonců už dávno předtím, než číslování domů nařídila v r. 1770 Marie Terezie, bylo zvykem rozlišovat měšťanské a živnostenské domy znamením: na fasádu si totiž jako součást zdobného průčelí namalovali domovní znamení, nejčastěji přímo na omítku nebo na dřevěný štít. Obvykle mělo podobu kamenné či dřevěné sochy nebo kamenného reliéfu, oblíbené bylo ztvárnění zvířat, rostlin, předmětů, řemesel i nebeských těles. Zlatá barva dávala domu punc bohatství nebo naopak vyjadřovala touhu po něm; mnohdy se znamení promítlo i do názvu celého domu; jen cestou na Pražský hrad Nerudovou ulicí narazíte na Dům U Tří housliček, Dům U Dvou slunců, Dům U Červeného lva, U Zeleného raka, U Bílé řepy, U Červeného beránka, U Zlaté podkovy, U Zlatého kola, Dům U Zlaté číše či Dům U Bílé labuti. Domy mívají zajímavou historii a jsou s nimi spojené neuvěřitelně příběhy a mýty. V posledně jmenovaném domě žil Matěj Provazník, který údajně nechal labuť na průčelí namalovat začátkem 17. století. Traduje se, že jeho otci se to na stará kolena všechno v hlavně pletlo a žil v přesvědčení, že ho chce každý okrást. Veškeré rodinné jmění neustále přemísťoval do roztodivných skrýší až si vzal tajemství posledního úkrytu s sebou do hrobu. Marně pozůstalí hledali rodinné cennosti, poklad jako by se propadl do země. Matěj se trápil myšlenkou, že bude muset dům v těžkém čase nakonec prodat. O nocích se jen převaloval, až jednou upadl do neklidného spánku. V polosnu a polobdění k němu přiletěla bílá labuť, odkolébala se do rohu kuchyně, chvíli postála, zakejhala a pak se rozplynula. Stejný sen se opakoval i druhou noc. Matějovi to nedalo a kout v kuchyni podrobně prohlédl. Tenoučká prasklina prozradila, pod kterou dlaždicí je uschováno ztracené dědictví. Dochovaných domovních znamení je v Praze přes 260. Nicméně nejoblíbenějším mezi Pražany i turisty je pravděpodobně dům se zlatým tygrem nad gotickým portálem v Husově ulici na Starém Městě. Škodolibí jazykové tvrdí, že to bude spíš tou vyhlášenou plzeňskou pivnicí v přízemí…