Staronová synagoga, místo odpočinku mýtického Golema

Staronová synagoga byla vystavěna ve druhé polovině 13. století v gotickém stylu. Za 750 let své existence se stala svědkem mnoha bouřlivých událostí — pogromů i oslav, které utvářely život židovského ghetta. Dávná pražská pověst vypráví, že Staronovou synagogu přinesli pražským Židům andělé z jejich původní vlasti. Andělé ale přísně nakázali, že se na její podobě nesmí nikdy nic měnit, proto už po staletí zůstává vnější vzhled i vnitřek synagogy beze změn. Jiná pověst vypráví, že synagogu pražští Židé vykopali z nedalekého pahorku, kde stála ukryta pod vrstvou hlíny. Od legendárního příběhu jejího znovuobjevení prý pochází také jméno synagogy — stará, ale přesto nová. 

Roku 1558 zachvátil židovské ghetto požár, Staronová synagoga zůstala jako zázrakem ušetřena. Prý to způsobily dvě holubice, které v okamžiku, kdy již oheň ohrožoval synagogu, usedly na její střechu a seděly tam, dokud oheň nebyl uhašen. Prý to byli dva z těch andělů, kteří synagogu přenesli z Jeruzaléma do Prahy.

Staronová synagoga má dvanáct oken, jako byl počet izraelských kmenů. Dovnitř se vchází gotickým portálem zdobeným do kamene vytesanou vinnou révou. Z temné předsíně se sestupuje po devíti schodech do hlavní síně s gotickou klenbou, jejíž zdi zdobí nápisy v hebrejštině. Uvnitř Staronové přetrvává duchovní odkaz pražského rabína Jehudy Löwa, známého také jako Maharal. Jeho moudrost a znalost tajných nauk mu zjednaly respekt v celé evropské židovské komunitě. Podle legendy na konci 16. století rabín Löw stvořil golema, živoucí bytost z hlíny, aby uchránil ghetto před hrozbami a pronásledováním. Když jednou zapomněl golemovi vyjmout magický šém, golem začal v zuřivosti ničit vše kolem sebe. Rabín tak byl po odzpívání žalmů 92 a 93, jimiž začínal šabat, nucen přerušit bohoslužbu ve Staronové synagoze a běžel golemovi vyjmout šém. Po návratu začal rabín oba žalmy zpívat znovu, jako by se nic nestalo. Tento liturgický obyčej se ve Staronové synagoze udržel dodnes.

Golemovo bezvládné hliněné tělo prý rabín Löw se svými žáky ukryl na půdě Staronové synagogy. Na půdu potom přísně zakázal vstupovat. Dal dokonce zrušit venkovní schodiště, takže dvířka na půdu ve výšce dvanácti metrů zůstala přístupná jen s pomocí žebříku. Významný pražský rabín Jehuda Landau někdy ve 2. polovině 18. století na půdu synagogy i přes tento zákaz vystoupil, vrátil se však bledý a zaražený a znovu zakázal na půdu vstupovat.

Golemovo tajemství lidé toužili rozluštit po celá staletí. Po jeho stopách se vydal také pražský novinář Egon Erwin Kisch. Za první světové války se Kisch coby voják rakousko-uherské armády ocitl v domě jakéhosi chudého venkovského Žida. Muž Kische zaujal svými neobyčejnými vědomostmi o někdejším pražském židovském ghettu a o golemově stvoření. Po skončení války se Kisch již jako reportér listu Prager Tagblatt roku 1920 rozhodl vystoupit na půdu Staronové synagogy, aby našel pozůstatky golema. Ke vstupu získal povolení od židovské obce. V reportáži Po stopách Golemových potom Kisch popsal své dojmy: „Přes celou šíři se táhne železná podpěra, žebřík, upevněný železnou svorou, vede devět metrů do výše na hřeben střechy, leží tu pohozená stará komínová roura a cihly, vedle mrtvý pták, který tu o samotě zemřel, mimoto valouny, na trámoví bují houby groteskních tvarů. Na jedné kládě visí netopýr hlavou dolů. (…) Mezi hlubokými vypouklými hřbety klenutí nad opěrnou zdí je po staletí štěrk. Je-li tam pohřben hliněný výtvor velkého rabiho Lőwa, je tu pohřben do soudného dne. Kdyby se měl exhumovat, zřítil by se dům boží…“

Tělo golema Egon Erwin Kisch na půdě synagogy neobjevil. Dopátral se však pověsti o třech mužích, kteří prý tělo golema z půdy Staronové synagogy někdy v 19. století odcizili a přenesli do domu v jedné z ulic starého ghetta. Ve sklepě se pak golema marně pokoušeli oživit. Když se smířili s neúspěchem, hliněné golemovo tělo odnesli v rakvi na židovský hřbitov do míst, kde dnes stojí žižkovská televizní věž.

V 80. letech 20. století se na půdu Staronové synagogy vydal český badatel Ivan Mackerle, který golema hledal za použití geologického radaru. Ani on však nenalezl nic výjimečného. A tak příběh o spočinutí magické bytosti golema na půdě Staronové synagogy dál čeká na své rozuzlení.