Ve světě je nejhranějším českým skladatelem. Během svého života dosáhl Antonín Dvořák nevídaného úspěchu, stal se ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku, jeho 9. symfonii s podtitulem „Z Nového světa“ dobové recenze označily za „největší úspěch v dějinách hudby a byla první skladbou, která zazněla při misi Apolla 11 na Měsíci. Nejenže jeho jméno zná každý Čech, ale nese ho i kráter na planetě Merkur. Pokud toužíte po hvězdném hudebním zážitku, poslechněte si Dvořáka v jednom ze skvostných koncertních sálů Prahy. Dostal do vínku absolutní sluch, rozlehlou hudební paměť, záviděníhodné harmonické a rytmické cítění, jež obdivoval i slavný německý hudební skladatel a Dvořákův přítel Johanes Brahms. Mladý Dvořák se ale musel ke svým úspěchům propracovat a navzdory rodinnému předurčení stát se hospodským a řezníkem si prosadil studium na pražské varhanické škole. V devatenáctém stolení se nestávalo, že by se obyčejný vesnický kluk rozhodl pro svět vysokého umění. Do Prahy se Dvořák z rodné Nelahozevsi vydal jako 16letý se základními klavírními, varhanními a houslovými znalostmi. Nakonec se mu vše podařilo a po dlouhých rocích živoření konečně přišlo kýžené ovoce: partitury začaly vycházet tiskem, Dvořákova hudba pod jeho taktovkou pronikla do Evropy, skladatel chrlil jednu skvělou symfonii za druhou. Získával mezinárodní ocenění, mezi nimi i čestný doktorát univerzity v Cambridge a vystoupil také v prestižní londýnské Royal Albert Hall. Na pozvání Petra Iljiče Čajkovského koncertoval také v Moskvě a Petrohradě. Na vrcholu vzestupu bylo podepsání smlouvy na vedení Americké národní konzervatoře hudby v New Yorku v roce 1891. Na jaře roku 1895 se však do Čech vrátil. Chyběla mu rodina a vlast a ani vysoký plat jej v USA déle neudržel. Těšil se opět na výuku na pražské konzervatoři a komponování ve své domovině. Byl prvním, kdo na ustavujícím koncertě České filharmonie 4. ledna 1896 dirigoval provedení svých skladeb v novotou zářící koncertní budově Rudolfina. Dnes nese nádherný hlavní sál Dvořákovo jméno a socha v nadživotní velikosti hledí na Rudolfinum z přilehlého parčíku. V Rudolfinu se také každoročně koná mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, jenž patří mezi dva posluchačsky nejnavštěvovanější festivaly svého druhu v České republice. Pokud plánujete návštěvu Prahy na podzim, určitě zajděte na jeden z koncertů této významné události klasické hudby v Evropě. Jeho pražskou stopu můžeme najít například na Starém Městě v dnešní Husově ulici č. 238, kde se po svém prvním příjezdu do města ubytoval. Průčelí budovy si zachovalo téměř stejnou podobu, jakou mělo v době Dvořákova pobytu. Záhy se přestěhoval ke své tetě a strýci na Karlovo náměstí č. 29, kde s dvouletou přestávkou bydlel téměř 13 let a vytvořil zde celou řadu významných děl. Oblíbil si park na Karlově náměstí a až do konce života sem chodil během svých ranních procházek poslouchat zpěv ptactva. Procházel se také zejména k některému z tehdejších pražských nádraží či k hřmotnému železničnímu mostu na Výtoni; vlaky totiž byly od dětství jeho velkou fascinací. Traduje se, že Humoresku č. 7 Ges dur zkomponoval ve vlaku – inspiroval ho prý rytmus kol. „Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu“, prohlásil, když obdivoval veškerý technický pokrok té doby..Působil jako violista v orchestru Prozatímního divadla pod taktovkou o 17 let staršího slavného českého skladatele Bedřicha Smetany. Budova se nacházela na stejném místě, na kterém bylo později postaveno Národní divadlo. Dvořák v Praze dále bydlel v ulici Na Rybníčku, kde se jemu a jeho ženě Anně narodily a také krátce po sobě zemřely první tři děti. Z nitra zoufalého otce se na povrch drala úžasná hudba a v tomto smutném období vzniklo i jedno z jeho nejslavnějších děl – Stabat mater. Z prokletého bytu se Dvořákovi odstěhovali do Žitné ulice 10 (dnes č. 14.), kde se už usídlili natrvalo. Tam se jim narodilo dalších šest dětí, které se už dožily dospělosti. Antonína Dvořáka zde připomíná busta a pamětní deska. V závěrečném období své tvorby se Dvořák věnoval pohádkovým a mytickým námětům, vznikly opery Čert a Káča či Rusalka, klenot české opery v Čechách i ve světě. Kluka z Nelahozevsi by určitě nenapadlo, že jeho Rusalku nastuduje i Jihokorejská národní opera a dokonce v češtině! Dvořákovi fanoušci jistě nesmí opomenout návštěvu jeho rodného domu v Nelahozevsi, kde se připravuje k otevření muzeum. Kromě toho, že na vás dýchne klidná atmosféra českého venkova se zde nachází také půvabný renesanční zámek, jeden z nejkrásnějších svého druhu v zemi. Výlet je rozhodně zajímavý pro každého, kdo se chce podívat i mimo Prahu, a vidět Českou zemi takovou, jaká je mimo záři reflektorů. Zlaté struny lyry ve změti šedých větví vrby září na pozadí skladatelovy bronzové busty na kamenném náhrobku v arkádě Vyšehradského hřbitova. Směřují k nebesům. Stejně jako hudba, v níž se skladatel dotkl toho, co je všem lidem společné, co dodnes oslovuje posluchače na celém světě.