Pražské ostrovy bez bariér

Národní třída → most Legií → Střelecký ostrov →

Pražský úsek řeky Vltavy zdobí třináct ostrovů různých velikostí. Některé z nich ožívají v letních měsících kulturními festivaly, jiné jsou tiché po celý rok. Vydejme se poznat alespoň tři z nich. Všechny jsou na dohled od Národního divadla, kde procházkový okruh začneme i skončíme, a to na přilehlé, částečně přístupné zastávce tramvaje.

Národní třída, která rozděluje Staré a Nové Město, začala vznikat v druhé polovině 18. století v místě zasypaného hradebního příkopu, přičemž od roku 1840 dostávalo nové tvary i nábřeží s řetězovým mostem císaře Františka I., předchůdcem dnešního mostu Legií.

Zcela nově pozvedlo ulici novorenesanční Národní divadlo zbudované v roce 1881, kolem něhož se utvořila noblesní zóna s galerií umění v Topičově salonu, kavárnou Slávií, ale i budovou Akademie věd ČR. Pamětní deska na průčelí Kaňkova domu či Schirdingovského paláce, jak je nazýván, a jenž se nachází nedaleko při křížení s Mikulandskou ulicí, připomíná zase zásadní události moderních dějin Národní třídy, kdy právě zde 17. listopadu 1989 zásahem proti demonstrujícím studentům začala sametová revoluce.

Popřemýšlet chvíli o pestré a dramatické minulosti tohoto místa můžeme například v Národní kavárně, která má na rozdíl od své slavnější kolegyně Slávie bezbariérový vstup. Podnik vznikl už v roce 1896, ale období největší slávy zažil až za první republiky, kdy se zde pravidelně potkávala česká kulturní obec a při debatách tu kávu usrkávali Voskovec s Werichem, Karel Čapek, Jan Masaryk nebo Ferdinand Peroutka.

Rozloučíme se s Národní třídou a po světelném přechodu po pravé straně se dostaneme na most Legií. Přechod má na obou koncích snížené obrubníky, ale povrch vozovky částečně tvoří hrubá dlažba a navíc je třeba překonat tramvajové koleje. Navazující chodník na pravé straně mostu je dlážděný mozaikou místy s výraznějšími poruchami.

Most a Střelecký ostrov pod ním bezbariérově spojuje volně přístupný výtah s rozměry 110×130 cm, k němuž vede krátká roštová lávka. Před spodní výtahovou stanicí se otevírá parkový prostor s udržovanými mlatovými cestami. Na severní špici ostrova si můžeme vychutnat jedinečné posezení pod vzrostlými jírovci s výhledem na hladinu řeky, protější Kampu, Hradčany i budovu Národního divadla na pravém břehu.

Na obtížný dlážděný povrch narazíme pod mostním obloukem, kudy se vstupuje na jižní polovinu ostrova. V těchto místech se také nacházejí veřejné toalety. Jižní část ostrova je běžné veřejnosti přístupná jen ke klasicistní budově bývalé střelnice.

→ Janáčkovo nábřeží → Jiráskův most →

Výtahem vyjedeme zpět na most Legií a přejdeme, stále po pravé straně, na druhý břeh Vltavy. Čeká nás obtížnější úsek cesty s prudšími sklony sklopených obrubníků a hrubší dlažbou na konci mostu a při přecházení ulic Všehrdova a Šeříková, kde je teprve první přechod na druhou stranu ulice Vítězná. Přejdeme a vrátíme se po rovném dlážděném chodníku s upravenými přechody zpátky k mostu a zabočíme vpravo na Janáčkovo nábřeží.

Po levé straně ulice lemované vzrostlými stromy se vydáme jižním směrem k Jiráskovu mostu. Cestou si můžeme prohlédnout noblesní činžovní domy, které v této části nábřeží vznikaly zejména na sklonku 19. století a dnes jsou součástí pražské památkové rezervace.

Od křížení Janáčkova nábřeží a ulice Pavla Švandy ze Semčic se po levé straně otevírá malý parčík, ze kterého vede lávka na Dětský ostrov, oblíbené odpočinkové místo s velkým dětským hřištěm a úžasným výhledem na protější vltavský břeh. Sklon přístupového mostku i navazující rampy je ale velmi příkrý a místy má až 17 %. Široký páteřní chodník, který podélně probíhá ostrovem, má naopak pěkný rovný povrch ze zámkové dlažby.

Ať už si zastávku na Dětském ostrově uděláme nebo ne, bude naše trasa pokračovat k bílé vodárenské věži zřízené roku 1562 k zásobování malostranských kašen. Stojí na nejmenším pražském ostrůvku s názvem Petržilkovský, který je ale pro veřejnost nepřístupný.

Přechod se sklopenými obrubníky u věže nás navede přes navazující asfaltový chodník na Jiráskův most. Úsek může být obtížný svým táhlým podélným sklonem, který ovšem není příliš prudký.

→ Tančící dům → Výstavní síň Mánes → Slovanský ostrov

Po levé straně Jiráskova mostu, z něhož se otevírá další impozantní výhled na řeku a okolní zástavbu, přejdeme na Nové Město. Dopravně složitá křižovatka na konci mostu je vybavená semafory a sníženými obrubníky. Snadno se tak dostaneme k nepřehlédnutelné stavbě moderní architektury — Tančícímu domu. Dvě propojené věže z kontrastních materiálů, skla a betonu, představují tanečníky Ginger Rogersovou a Freda Astaira.

Vrátíme se přes světelnou křižovatku na levý chodník Masarykova nábřeží. Před sebou uvidíme další skvostnou budovu, funkcionalistickou Výstavní síň Mánes. Stavba propojuje nábřeží a poslední ostrov, který na této trase navštívíme. Jmenuje se Slovanský, ale často se mu říká Žofín podle krásného novorenesančního paláce, který zde stojí.

Propojení nábřeží a ostrova budovou Mánesa je bariérové s delším schodištěm. Musíme tedy dojit až k široké lávce. Tu překonáme po zklidněné asfaltové vozovce, přilehlé chodníky mají prudké nájezdy, levý je navíc zakončen na straně ostrova vysokým obrubníkem.

Po příjemné zastávce na Slovanském ostrově se znovu po levé straně ulice vydáme směrem k Národnímu divadlu. Přejdeme přechod s hrubší dlažbou přes tramvajové koleje a octneme se zpět na Národní třídě.