Její krev, řečeno s kronikáři, „protéká“ téměř všemi evropskými královskými rody. První česká kněžna, první křesťanka rodu Přemyslovců a první světice zemí Koruny české. Po mučednické smrti se stává ochránkyní žen při porodech a nemocných dětí a u jejího hrobu vyrůstá první český klášter. Narodila se do doby, kdy se Evropa rodila z trosek římského světa. Byla sice vychována jako pohanka, ale když ji jako čtrnáctiletou v roce 882 provdali za knížete Bořivoje I., pokřtil oba manžele Metoděj, arcibiskup Slovanů. Od té chvíle je Ludmilino křesťanství konkrétní a tiché: péče o chudé a nemocné, zakládání kostelů, trpělivost silnější než okázalost. Když Bořivoj umírá, není jí ani třicet, a přesto nezmizí do ústraní. Když se vlády ujme její syn Vratislav, vzniká napětí s jeho chotí Drahomírou. Vratislavova smrt postaví tyto dvě ženy proti sobě v otázce budoucnosti nedospělého dědice trůnu Václava, Ludmilina vnuka. Kompromis je křehký: Ludmila má Václava vychovávat, Drahomíra vládnout. Kostel sv. Ludmily | Zdroj: Prague City Tourism V září téhož roku Drahomíra posílá za Ludmilou na hrad Tetín, pevnost na skalním ostrohu západně od Prahy, dva nájemné vrahy Tunnu a Gomona, podle jmen patrně Vikingy. Drahomíra nechtěla „krvavou“ mučednici, a tak Ludmilu uškrtili jejím závojem. O čtyři roky později usedá Václav na stolec, matku posílá do vyhnanství a Ludmiliny ostatky přenáší do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Od té chvíle proudí k hrobu prosebná modlitba žen a první zázraky se zapisují do paměti země. Pravnučka Mlada tu kolem roku 976 zakládá nejstarší klášter v Čechách, benediktinky při sv. Jiří. To je velmi neobvyklé, protože ve většině zemí bývá první klášter mužský; Češi tím dávají najevo úctu k ženské zbožnosti i schopnosti vést. Ve 14. století propůjčuje římský císař a český král Karel IV. zdejším abatyším výsadu korunovat české královny – jemná, ale mocná linie ženské autority v srdci státu. V roce 1782 je klášter sv. Jiří zrušen v rámci církevních reforem císaře Josefa II. V Habsburské monarchii, jejíž je Praha součástí, ale Ludmila na Pražském hradě zůstává. Její tělo spočívá v bazilice sv. Jiří, zatímco lebka a paže jsou uloženy ve skvostných relikviářích v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Přijdete-li dnes do tichého románského interiéru, uvidíte příběh ženy, která vychovala světce, přežila politiku a nezlomila ji ani vražda. A která je Praze stále doma. Sv. Ludmila, vitráž, Olomouc | Zdroj: www.wikipedia.com Kde příběh v Praze zažít Bazilika sv. Jiří (Pražský hrad) – kamenný náhrobek sv. Ludmily s reliéfem ležící světice; místo jejího hrobu i někdejší klášter benediktinek. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha (Pražský hrad) – v hlavní lodi pozlacená dřevořezba sv. Ludmily (František Preiss, 1699); v kapli sv. Ludmily mramorové umučení světice (Emanuel Max, 1844). Svatovítský poklad (katedrální pokladnice) – relikviářová busta pro Ludmilinu lebku (1. čtvrtina 14. stol., zlacené stříbro, křišťál, ametyst), relikviářová paže; na rámu Svatovítského Veraikonu je Ludmila mezi šesti českými patrony. Karlův most – barokní socha sv. Ludmily (dílna M. B. Brauna, po r. 1720). Václavské náměstí – u jezdeckého pomníku sv. Václava stojí Ludmila mezi čtyřmi patrony na podstavci (J. V. Myslbek, 1911). Národní galerie Praha – votivní deska z Dubečka (kolem 1390, krásný sloh); František Tkadlík: Svatý Václav a svatá Ludmila při mši (1837); Josef Hellich: Svatý Václav vyučován na Tetíně (1840). Bazilika sv. Ludmily na Vinohradech – novogotická pocta světici v siluetě moderní Prahy. Kostel sv. Ludmily, Tetín | Zdroj: www.facebook.com | foto: Michal Bařinka Tip na procházku Začněte v katedrále sv. Víta (kaple sv. Ludmily a pokladnice), projděte na tiché nádvoří baziliky sv. Jiří a chvíli zůstaňte u náhrobku. Poté sejděte přes Karlův most k její soše a zakončete na Václavském náměstí u Myslbekových patronů. Pokud máte čas na výlet mimo centrum pražského příběhu, jeďte ještě na Tetín – skalní ostroh nad Berounkou dá celé legendě dech i horizont.