První historicky doložená česká kněžna, první urozená křesťanka v Čechách, první česká mučednice a první světice. Jako panovnická osobnost stála u základů prvního přemyslovského státu, proto právem patří mezi české zemské patrony. Je také duchovní ochránkyní babiček a matek, jak ji vnímaly české kněžny a královny, když se k ní v modlitbách obracely o pomoc při porodu nebo nemoci svých dětí. Ludmila byla dcerou knížete z hradu Pšova na území dnešního Mělníka. Narodila se kolem roku 860. Zatímco sousední Velkomoravská říše už v roce 863 přivítala věrozvěsty Cyrila a Metoděje, české země dosud žily pohanstvím. Ve čtrnácti či patnácti letech byla Ludmila provdána za českého knížete Bořivoje I., jehož sídlem byl Levý Hradec. Bořivoj I. brzy zjistil, že křesťanství je prostředkem ke zvýšení jeho prestiže a při jedné ze svých návštěv Velkomoravské říše se nechal pokřtít. Stalo se tak zřejmě roku 883. Podle legend tehdy přijala křest také Ludmila, podle jiných pramenů to však bylo o trochu později. Kostel sv. Ludmily | Zdroj: Prague City Tourism Bořivoj I. přivedl do Čech první slovanské kněze a na Levém Hradci postavil první křesťanský kostel sv. Klimenta. Následně přenesl své sídlo na dnešní Pražský hrad, kde do té doby bylo sněmovní pole knížat. Z tohoto místa pak přemyslovský rod vládl českým zemím po následující staletí. Pro Ludmilu křesťanství znamenalo skutečný vnitřní obrat. Legendisté zmiňují, že novou víru prožívala stejně hluboce jako předtím pohanství. Žila příkladným křesťanským životem, pečovala o chudé, rozdávala almužny, podporovala kněze a stavby nových kostelů. Když bylo Ludmile 29 let, zemřel kníže Bořivoj I. Trůnu se ujal nejstarší syn Spytihněv I., který vládl dvacet let. Po něm nastoupil mladší Vratislav I. Na Pražském hradě založil kostel sv. Jiří, kde byl také roku 921 pohřben, když přišel o život při jednom z válečných tažení. Vratislav I. po sobě zanechal dva dědice, Václava a Boleslava. Protože byli ještě nezletilí, velmoži přisoudili vládu nad českým knížectvím Vratislavově manželce Drahomíře. Výchovu chlapců však svěřili Ludmile, která pro ně představovala vladařskou autoritu. Tak Ludmila zůstala na Pražském hradě a pečovala o vnuky. Soustředila se hlavně na staršího Václava, který byl nadaným žákem. Vedla ho k víře a křesťanským ctnostem a dbala o jeho vzdělání. Sv. Ludmila, vitráž, Olomouc | Zdroj: www.wikipedia.com Dvojí rozdělení moci a vlivu na Pražském hradě vyvolávalo časté spory mezi oběma kněžnami. Legendy tyto střety popisují jako náboženské, mezi „pohankou“ Drahomírou a křesťankou Ludmilou, byly to však rozpory spíše politické. Ludmila nakonec ustoupila a odešla na svůj hrádek Tetín nedaleko Prahy. Drahomíře to ale bylo málo. Poslala na Tetín své zbrojnoše v čele s Tunnou a Gommonem, jejichž severská jména naznačují, že se jednalo o nájemné vrahy. 15. září 921 po krátké potyčce s osádkou hradu byl Tetín dobyt a hodinu po západu slunce Tunna s Gommonem s obnaženými meči vstoupili do komnaty staré kněžny. Ludmila prý prosila jen o smrt mečem po vzoru prvních křesťanských mučedníků, její přání však vrazi nesplnili, zardousili ji jejím závojem. Nedostalo se jí ani křesťanského pohřbu, služebníci, kteří přežili, její tělo jen narychlo zahrabali u hradební zdi. Nad místem Ludmilina posledního odpočinku se začaly dít podivuhodné věci, z hrobu prý vycházela líbezná vůně a za noci tu plála jasná světla. To vše podněcovalo úctu ke kněžně, které si lidé vážili už za jejího života. Drahomíra proto nad Ludmiliným hrobem dala vystavět kostel zasvěcený svatému Michaelu archandělovi, aby zázraky byly přisuzovány jeho působení. Kostel byl později zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a stojí na Tetíně dodnes. Kostel zasvěcený Ludmile byl na Tetíně postaven až v 80. letech 17. století. Ve spodní části hlavního oltáře s obrazem Ludmily vyučující malého Václava je uložen kámen, na který prý klesla v okamžiku své smrti. Kostel sv. Ludmily, Tetín | Zdroj: www.facebook.com | foto: Michal Bařinka Když na knížecí stolec nastoupil mladý Václav, roku 925 dal se všemi poctami převézt ostatky své babičky z Tetína na Pražský hrad, do baziliky sv. Jiří. Protože v rané církvi se kult svatých šířil v závislosti na veřejné úctě, také Ludmila začala být brzy považována za světici. Přispěli k tomu také následující přemyslovští panovníci, její potomci, kteří ji ctili jako svatou „pramáti“ rodu a přemyslovské kněžny a královny ji v modlitbách prosily o pomoc při porodech či nemoci dětí. Asi roku 976 při bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, kde byly uloženy Ludmiliny ostatky, vznikl první ženský klášter benediktinek v Čechách. Jeho abatyší se stala princezna Mlada, dcera Boleslava I., mladšího z Ludmiliných vnuků. Dle tradice pak i v budoucnu stály v čele kláštera ženy z přemyslovského rodu a podporovaly tak úctu ke svaté Ludmile. Za oficiální uznání Ludmiliny svatosti je považováno nařízení pražského biskupa z roku 1142, kdy s jejími ostatky nedovoluje hýbat bez papežského souhlasu, jak bylo u světců pravidlem. Ludmilin kult dosáhl vrcholu za vlády Karla IV., kdy byl hrob kněžny Ludmily opatřen nádherným náhrobkem.