přehled otevírací doba vstupné program o místě Unikátní památka, která je dokladem historie architektury, techniky a čištění odpadních vod, se nachází nedaleko Královské obory Stromovka. V areálu jsou zpřístupněny původní prostory s pozůstatky původní technologie. Během prohlídky uvidíte i dodnes funkční parní strojovnu z roku 1903, fotografie a dobové dokumenty, sbírku úzkorozchodných železničních vozidel a expozici historického hygienického mobiliáře. Prohlídku si můžete zpestřit plavbou podzemní usazovací nádrží na Převozníkově prámu. otevírací doba prohlídky se konají o víkendech a ve svátky rezervace prohlídek více o otevírací době vstupné základní 220 Kč snížené 110 Kč rodinné 550 Kč více o vstupném Zdroj: Stará čistírna odpadních vod v Bubenči vstupné základní 220 Kč snížené 110 Kč rodinné 550 Kč úplný ceník vstupného program Prohlídky: Prohlídky areálu bývalé čistírny odpadních vod jsou možné pouze s průvodcem. Návštěvníci uvidí původní prostory s pozůstatky původních technologických zařízení — a to jak pro vlastní čištění odpadních vod a související provoz, tak pro zajištění pohonu strojů . Během každé prohlídky návštěvníci projdou původní, nefunkční stokou. Dodnes funkční kotelnu a parní stroje (1903 Breitfeld — Daněk) je možné vidět v provozu při kulturních akcích. Převozníkův prám: Plavba na Převozníkově prámu v 90 m dlouhé usazovací nádrži umístěné v podzemních prostorách Staré čistírny odpadních vod Příplatek k prohlídce 60 Kč/osobu Jištěné výstupy na komín: Výstup na ventilační komín lze rezervovat od jara do podzimu (minimálně 10 osob) Nepravidelně se konají veřejné výstupy se slaněním, cena 430 Kč/os. otevírací doba prohlídky se konají o víkendech a ve svátky rezervace prohlídek historie Zachovalá stavba staré kanalizační čistírny v Bubenči je nejstarším dochovaným zařízením toho druhu v Evropě, unikát industriální architektury, jedinečná ekotechnická památka světového významu, zajímavá nejen z hlediska architektonického, ale i technologického. Již v roce 1884 byla vyhlášena soutěž o projekt nového kanalizačního systému a čistírny, bylo vypracováno několik návrhů, zrealizován byl však teprve projekt slavného anglického inženýra Williama Henryho Lindleye, který měl mnoho praktických zkušeností z jiných velkých evropských měst a který do svého projektu použil i některé pozitivní prvky předchozích návrhů českých projektantů. Jeho systém pražské kanalizační sítě využíval spádových poměrů tak, aby nebylo nutné splašky přečerpávat. Kanalizační síť ústila právě do nové čističky v Bubenči. Pražská kanalizační síť tehdy měřila asi 90 km. Areál čističky podle Lindleyova projektu byl vybudován v letech 1900—1906 jako součást nového pražského kanalizačního systému, který byl projektován pro 700 000 obyvatel. Sedimentační čistírna v Bubenči byla první významnou čistírenskou stavbou v Čechách. Sestává z hlavní provozní budovy s dvěma komíny, jedním kouřovým a jedním ventilačním. V podzemí je šest metrů hluboký lapač písku, deset podzemních usazovacích nádrží, dvě kalové studny a šachty kalových čerpadel. Kaly ze sedimentačních nádrží se přečerpávaly do dvou kalojemů na Císařském ostrově nebo na lodě a těmi se dopravovaly do jiných kalojemů, odkud se po vyschnutí prodávaly jako žádané hnojivo. Ke kalojemům na Císařském ostrově vedla železniční vlečka. Tehdejší třístupňové čistění mělo účinnost asi 40 %. Kapacita čistírny přestávala stačit ve 20. letech, a tak byla před 2. světovou válkou provedena pouze přístavba. Zcela nová čistírna byla vybudována až mnohem později, v roce 1967. Dnešní kanalizační síť měří asi 2400 km, část stok je průlezných, tj. vyšších než 80 cm, část je nižších, neprůlezných. Má asi 55 tisíc vstupních šachet a jen 19 čerpacích stanic. Dnešní čističky dosahují účinnosti až 90—95 %. Původní areál čističky byl ještě v dobrém stavu, a tak zůstal vedle nové čističky stát. Tak mohla v roce 1992 vzniknout nadace, jejímž úkolem je provozovat Ekotechnické muzeum v tomto vzácném objektu. Návštěvníci muzea procházejí přívodní kryptou, kde bývalo kdysi osazeno vodní kolo poháněné přitékajícími splašky, pak přicházejí do největší podzemní stavby – do lapače písku, kam ústily tři hlavní městské stoky. Odtud přecházejí ke stavidlům a mechanickým česlům a pak sestupují k deseti sedimentačním nádržím, kde se usazoval primární kal, sloužící jako hnojivo. Vrcholem prohlídky je dvojpodlažní strojovna s dvěma rekonstruovanými parními stroji z r. 1904, oběma dodnes funkčními, pod nimiž jsou povodňová čerpadla. I kotelna s dvěma parními kotli na uhlí je funkční.