přehled otevírací doba vstupné o místě Ulička mezi Bílou věží a Daliborkou patří k nejmalebnějším místům Prahy. Tvoří ji barevné domečky až pohádkového vzhledu kdysi užívané hradními střelci, řemeslníky či umělci. V hradebních obloucích obranné zdi vznikala od konce 16. století skromná obydlí, která byla obývána až do 2. světové války. Nynější podoba Zlaté uličky je z r. 1955 a po nedávné rekonstrukci je v domečcích umístěna expozice o životě v uličce v posledních pěti stoletích. V domku č. 22 pracoval v letech 1916—1917 Franz Kafka. Zlatá ulička je součástí prohlídkového okruhu Pražského hradu. otevírací doba listopad—březen po—ne 9:00—16:00 duben—říjen po—ne 9:00—17:00 více o otevírací době vstupné Prohlídka je součástí vstupného na prohlídkový okruh Pražského hradu. (vstupné základní 450 Kč | snížené 300 Kč | rodinné 950 Kč) Po zavírací době je přístup volný bez prohlídky interiérů domků. více o vstupném vstupné Prohlídka je součástí vstupného na prohlídkový okruh Pražského hradu. (vstupné základní 450 Kč | snížené 300 Kč | rodinné 950 Kč) Po zavírací době je přístup volný bez prohlídky interiérů domků. Úplný ceník vstupného prohlídky Stálá expozice v devíti ze 16 domků dokumentuje život v uličce v posledních pěti stoletích. Všechny místnosti vypráví o reálných osobách (vyjma alchymistů, kteří jsou smyšlení), kteří uvnitř žili od 16. století až do 50. let 20. století, např. domácnost nejstarších obyvatel uličky – takzvaných červených střelců, kteří strážili hradní brány, dílna zlatníka, krčmu, domek bylinkářky, domácnost vyhlášené pražské jasnovidky a kartářky Matyldy Průšové či amatérského filmového historika pana Kazdy, který v uličce skrýval před nacisty kopie dobových českých filmů. V ostatních domcích jsou krámky s ručně vyráběnými suvenýry, např. dřevěné hračky, loutky, keramika, cínové figurky, šperky, dále obchod s knihami, které se vážou k nejslavnějšímu obyvateli uličky — Franzi Kafkovi. Obranná chodba vede nad střechami domečků a je skrytá za kamenným zdivem hradeb. Dříve prázdnou chodbu dnes lemují rytířská brnění. Přístup z Bílé věže nebo dolního zeleného domku nedaleko Daliborky (věže na východním konci Zlaté uličky). Bílá věž uzavírá západní konec Zlaté uličky. Původně obranná Bílá věž sloužila od roku 1586 jako vězení. Svůj trest si zde odpykávali zejména provinilci ze šlechtického stavu. Poslední vězeň opustil Bílou věž v roce 1743. Dnes zde návštěvníci mohou vidět alchymistickou pracovnu. Alchymisté ovšem ve Zlaté uličce nikdy nebydleli. Pověstmi opředená válcová dělová věž Daliborka z roku 1496 je nazvaná po svém prvním vězni Daliborovi z Kozojed. Věž totiž až do r. 1781 sloužila jako vězení. Kromě kobek s mohutnou klenbou se v podlaze dochoval i kruhový otvor do hladomorny, kam byli provinilci spouštěni pomocí kladky. Ve spodním podlaží věže je nyní umístěna expozice útrpného práva. otevírací doba listopad—březen po—ne 9:00—16:00 duben—říjen po—ne 9:00—17:00 historie Asi v polovině Jiřské ulice je vlevo odbočka do malebné Zlaté uličky. Kdysi se nazývala Zlatnická, snad byla obydlím zlatníků. Vznikla mezi románským a pozdně gotickým opevněním severní části Hradu. Do hradebních oblouků obranné zdi, postavené Beneditkem Riedem kolem roku 1500, byly přistavěny malé domečky, za nimiž se tyčí vrchol hradby. Podstřeší tvoří obranná chodba spojující Bílou věž a Daliborku. V 16. století zde byla nouzová obydlí, za Rudolfa II. zde bydlili členové hradní stráže. Později zde žila chudina. V domě č. 22 měl v roce 1917 pracovnu Franz Kafka, v domku č. 12 se scházeli spisovatelé a básníci (František Halas, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval u Jiřího Mařánka). Je odtud vstup na terasu pozdně gotického opevnění mezi Daliborkou a Černou věží. Po 2. světové válce přestaly domky sloužit jako obydlí. V roce 2010—2011 prošla Zlatá ulička komplexní rekonstrukcí. Dnes stálá expozice v devíti ze 16 domků dokumentuje život v uličce v posledních pěti stoletích. Všechny místnosti vypráví o reálných osobách (vyjma alchymistů, kteří jsou smyšlení), kteří uvnitř žili od 16. století až do 50. let 20. století, např. domácnost nejstarších obyvatel uličky — takzvaných červených střelců, kteří strážili hradní brány, dílna zlatníka, krčmu, domek bylinkářky, domácnost vyhlášené pražské jasnovidky a kartářky Matyldy Průšové či amatérského filmového historika pana Kazdy, který v uličce skrýval před nacisty kopie dobových českých filmů. V ostatních domcích jsou krámky s ručně vyráběnými suvenýry, např. dřevěné hračky, loutky, keramika, cínové figurky, šperky, dále obchod s knihami, které se vážou k nejslavnějšímu obyvateli uličky — Franzi Kafkovi. Na západní straně uličky stojí válcovitá Bílá věž, jejíž dolní část sloužila jako hladomorna, mučírna a vězení. Pětipodlažní věž s podkovovitým půdorysem je vysoká 27,5 m, v horních dvou patrech je zachováno některé původní vybavení (pec, topeniště, malovaný strop, záchody) a kresby a nápisy od vězňů ze 16. a 17. století. Byl zde vězněn např. alchymista Edward Kelley, po bitvě na Bílé hoře také někteří z vůdců protihabsburského povstání z roku 1618. Vězení zde bylo do poloviny 18. století. Také válcová dělová věž Daliborka na druhém konci Zlaté uličky, postavená ve svahu nad Jelením příkopem v roce 1496 Benediktem Riedem, sloužila svého času jako vězení. Původně byla věž vyšší, ale do současnosti se dochovalo pět podlaží. Nejvyšší patro není zastřešené. V suterénu s mohutnou klenbou jsou čtyři kobky, v podlaze je kruhový otvor do hladomorny, kam byli vězňové spouštěni pomocí kladky. První vězněm byl v roce 1498 Dalibor z Kozojed, podle něhož je věž pojmenována. Byl vězněn za to, že akceptoval povstání poddaných na sousedním panství a povstalce přijal k sobě. Podle pověsti se naučil hrát na housle, aby si vydělal na živobytí ve věži. Dalším známým vězněm byl hrabě František Antonín Sporck, známý mecenáš umění. Zdivo hladomorny je silné 2,6 m, pod hladomornou je ještě jedno patro, které se používalo jako další vězení. Daliborka přestala jako vězení sloužit v roce 1781. Zlatá ulička byla po roční rekonstrukci znovu otevřena od 1. 6. 2011.