přehled o místě Veletržní palác byl ve své době největší stavbou svého druhu na světě a první stavbou nového stylu – funkcionalismu v Praze. Za první republiky sloužil pro potřeby veletržních expozic, ale ne jenom. Pro Alfonse Muchu měl jiný hluboký význam: ve Velké dvoraně byl pražské veřejnosti poprvé představen dokončený cyklus Slovanské epopeje jako celek, tzn. všech 20 pláten. Stalo se tak na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu. Expozice Slovanské epopeje byla pojata velkoryse, Velká dvorana byla proměněna v podzimní sad a kolem obrazů vznikly cestičky sypané pískem. více o místě Původnímu účelu sloužil palác do r. 1949 s přestávkou za okupace, kdy se v jeho blízkosti nacházelo shromaždiště Židů před transportem do koncentračních táborů. Od r. 1951 sloužil palác jako administrativní budova několika podnikům zahraničního obchodu až do osudného 14. srpna 1974, kdy palác zcela vyhořel. Od roku 1995 zde sídlí Národní galerie Praha. Ve svých sbírkách má NG mj. Muchův portét Josefiny Cranové coby Slavie, olej České srdce a řadu Muchových návrhů na plakáty).