přehled otevírací doba o místě Dům U Zlatého prstenu se nachází v Týnské uličce nedaleko Staroměstského náměstí. Svojí velice členitou dispozicí, jež vznikla stavebním sjednocením dvou samostatných středověkých domů, umožňuje kurátorům vytvářet velice rozmanitou expozici, kde každá z místností na vás může zanechat jiný dojem. Je zde umístěna stálá expozice zaměřená na proměnu Prahy v době panování Karla IV. otevírací doba Od 1. 7. do 31. 7. je objekt uzavřen. leden—prosinec po út, st, čt, pá, so, ne 10:00—18:00 více o otevírací době Zdroj: Muzeum hlavního města Prahy otevírací doba Od 1. 7. do 31. 7. je objekt uzavřen. leden—prosinec po út, st, čt, pá, so, ne 10:00—18:00 historie Týnská ulička, jedna z nejstarších na Starém Městě, vedla ze Staroměstského náměstí do Týnu či Ungeltu, dávného dvora pro cizí kupce, kteří zde mohli bezpečně uložit své zboží, zaplatit clo a nocovat. Dům je nazván podle domovního znamení – zlatého prstenu, které získal asi v první čtvrtině 17. stol. Pověst vypráví, že prsten ztratilo jedno ze staroměstských strašidel při svých nočních radovánkách. Pověrčivý měšťan z Týnské uličky, který ho našel, ho pověsil nad vrata svého domu, aby mu zajistil ochranu před zlými silami, kterou prsten jako uzavřený kruh poskytuje. Původně zde stával gotický dům, z něhož se dochoval portál hlavního vchodu, vstupní mázhaus a několik drobných fragmentů. Podávalo se tu pivo a víno. Nejstarší záznamy o domě jsou ze 14. stol., spjaté se jmény Dětřicha Rechcera a později pražského purkmistra viničních hor Tomáška. V 16. stol. vlastnil dům Jan Kaše od Adama a Lukáše, po Bílé Hoře Šimon, zvaný Prsten. Dům se nápadně změnil v renesanci za přestavby kolem roku 1609. K jeho krásám patřilo hodnotné arkádové nádvoří s toskánskými sloupy, klenbami aj. Dům je velmi úzký a protáhlý. Nalevo sousedí s domem, v němž bydlel jeden ze sedmadvaceti popravených českých pánů Václav Budovec. Později byl objekt poznamenán i barokní přestavbou. V 90. letech 20. stol. se prováděla generální rekonstrukce budovy pro potřeby Galerie hlavního města Prahy. Byla respektována renesanční prostorová dispozice a byly zachovány i prvky gotické. Dva zachované dřevěné stropy restauroval Jindřich Růžička. Starší strop je pozdně gotický, nese pouze náznaky barev a je v příčném dvorním traktu v prvním patře. V témže patře hned vedle renesančního schodiště ve vstupním křídle je o něco mladší strop se dvěma zachovanými vrstvami maleb, renesančními a figurálními motivy. Dochované malby v úzké klenuté chodbě v mezaninu upravovala restaurátorská rodina Kubátových. Byly instalovány dva výtahy, a tak zajištěno, že celý objekt je bezbariérový. Zcela nová jsou vstupní vrata s mříží s panenkou a panáčkem, vyrobenou podle dochovaných jiných vrat v Dlouhé ulici. Rekonstrukci budovy dokončoval významný architekt Vlado Milunič. Městská galerie zde získala pro své sbírky výstavní plochu o velikosti 1350 m2. Nově zrekonstruované prostory byly otevřeny v roce 1998.