přehled otevírací doba vstupné o místě Muchovo muzeum bylo otevřeno veřejnosti v roce 1998 jako první muzeum na světě věnované výhradně životu a dílu světoznámého představitele secese Alfonse Muchy (1860–1939). V barokním Kaunickém paláci se rozkládá na 500 m2, a to včetně muzejního obchodu nabízejícího exkluzivní kolekci dárků a plakátů s motivy Muchových děl. Sbírka, která je nyní v muzeu vystavena, představuje téměř 100 originálů z původní sbírky světoznámého československého tenisty Ivana Lendla. otevírací doba leden—prosinec po—ne 10:00—18:00 více o otevírací době vstupné základní 300 Kč snížené 220 Kč rodinné 800 Kč více o vstupném vstupné základní 300 Kč snížené 220 Kč rodinné 800 Kč otevírací doba leden—prosinec po—ne 10:00—18:00 historie Kaunický (Kounický) palác Původně měšťanský dům, mezi jehož majiteli převládali řemeslníci, koupil roku 1663 hrabě Jan Arnošt Schaffgotch, císařský tajný rada, jehož potomek dům v období 1716—20 rozšířil a přestavěl na palác ve stylu vrcholného baroka. Stavitelem mohl být Jan Blažej Santini-Aichl, ale i František Maxmilián Kaňka nebo Giovanni Battista Alliprandi. Roku 1782 přešel do majetku hraběte Filipa Kinského. Po roce 1843, za vlastnictví Huga Salma-Reifferscheidta, bylo uvnitř postaveno hlavní trojramenné schodiště a architekt Kašpar Předák zde zřídil honosný hudební sál, vyzdobený malbami na náměty středověkých rytířských eposů o Artušovi a Písní o Nibelunzích. Malby provedli Adolf Weidlich, Rudolf Josef Müller a Antonín Lhota. Je to nejreprezentativnější sál paláce, prostupující dvěma patry, má zrcadlová okna, béžový mramor na stěnách a zlaté štukování. K dalším prostorám patří konferenční Růžový salon, bývalá pracovna Kouniců Zlatý salon, velmi exkluzivní Modrý salon s nejvýrazněším zlatým štukováním a dobovým nábytkem, s výhledem na nádvoří, dále Červený salon s červenou textilní tapetou a štukovým stropem se starozákonními motivy a Zelený salon s mramorovým krbem. Skromnější Stříbrný salonek byl původně pro děti. Roku 1861 koupil palác hrabě Alois Kaunic, příslušník starého šlechtického rodu. Od roku 1910 přešel do majetku Živnostenské banky. V roce 1945 převzala palác Státní banka, která jej v roce 1951 předala Českému svazu žen. Ten zde sídlil až do roku 1995. V roce 1995 přešel palác do majetku hl. města Prahy. Od podzimu 1996 do února 1998 prošel objekt rekonstrukcí podle projektu arch. Zdenka Blažka. Novinkou rekonstruovaného paláce je zcela nová kašna na nádvoří, dílo sochaře Jiřího Seiferta. Po rekonstrukci zde bylo 13. února 1998 otevřeno Muzeum Alfonse Muchy. Reprezentační místnosti jsou využívány ke slavnostním příležitostem, v hudebním saloně se konají koncerty. Palác se také nazýval Schaffgotschovský nebo Salmovský.