přehled o místě Kostel byl vystavěn goticky na základech staršího, patrně ještě románského kostela. Dnešní barokní podoba pochází z let 1727–1731 a vysoká štíhlá osmihranná jehlancovitá střecha věže patří k typickým siluetám Malé Strany. Farní kostel tvoří nedílnou součást augustiniánského kláštera a velikostí i výzdobou se řadí mezi nejvýznamnější pražské kostely. Bohoslužby jsou pořádány také v angličtině a ve španělštině. Příležitostně se zde konají koncerty. více o místě bezbariérovost Bezbariérový vstup možný po telefonické domluvě – připraví rampu. Zdroj: www.augustiniani.cz pravidelné římskokatolické bohoslužby neděle: 9:30 česky, 11:00 anglicky, 12:30 h španělsky, 14:00 filipínsky pondělí–sobota: 12:15 česky (kaple sv. Doroty) sobota: 18:00 anglicky (kaple sv. Barbory) Kostel je k prohlídce otevřen cca 40 minut před mší. Větší prohlídky jen po dohodě. historie Gotický kostel byl založen r. 1285 Václavem II. na základech staršího, nejspíš románského kostela, pro augistiniány. Tento dar krále a souhlas pražského biskupa Tobiáše podmínil jejich vstup do Prahy, klášter byl postaven v sousedství kostela. Většina původního románského kostela novostavbou zanikla – zůstala jen někdejší severní stěna. Poč. 14. stol. už byl klášter centrem vzdělanosti, kde byli vychováváni členové řádu a později (do husitství) byl zřejmě součástí univerzity. Stavba byla dokončena r. 1379, z období kolem 1/2 14. stol. pocházejí fresky dochované v sakristii, které vznikly nejspíš z popudu olomouckého biskupa a kancléře Karla IV. Jana ze Středy, velkého příznivce kláštera. V období husitství byl klášter vypálen a téměř zničen (uchráněna byla cenná knihovna), poškozen byl i kostel, ale zůstal jako jeden z mála v Praze katolický. Řeholníci se pak potýkali s nedostatkem financí, k významnější obnově došlo až na přel. 16. a 17. stol. v pozdně renesančním slohu. V tomto období vznikl např. oltářní obraz sv. Šebestiána od Bartolomea Sprangera. Klášter měl velmi dobré vztahy se dvorem Rudolfa II., byli zde pohřbíváni prominentní dvořané a také Rudolfův dvorní architekt Ulrico Aostalli a sochař Adrian de Vries. Během 30-leté války byl klášter nucen odprodat část pozemků s nemovitostmi, ale zároveň pokračovala výzdoba kostela – r. 1637 byly dodány hlavní oltářní obrazy Umučení sv. Tomáše a sv. Augustin na mořském břehu od Petra Paula Rubense (originály dnes v NG). R. 1723 byl kostel poškozen požárem po zásahu bleskem a následná rekonstrukce (1727 – 31) byla svěřena Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi. Jeho první návrh byl velmi radikální a pro augustiniány drahý, takže na základě dohody nakonec uchoval původní půdorys i renesanční portály, nově upravil průčelí, klenbu, kupolové zaklenutí presbytáře a přizdobil stávající konstrukce. V 19. a 20. stol. už byl kostel pouze rekonstruován. průčelí Fasáda má převážně barokní podobu s některými dochovanými renesančními detaily, stavebně je rozeznatelný gotický původ stavby. V nice nad portálem je socha sv. Augustina od Jeronýma Kohla. Nad renesančním portálem z červeného mramoru na boční fasádě je socha sv. Tomáše z Kohlovy dílny (styl připomíná Matěje Václava Jäckela, který tehdy u Kohla pravděpodobně pracoval jako tovaryš). interiér Strop hlavní lodi je členěn do 5 polí zaklenutých plackami, na nichž jsou fresky Václava Vavřince Reinera – výjevy ze života sv. Augustina: v pořadí od vchodu je sv. Ambrož, který křtí světce, sv. Augustin hájí katolickou nauku, sv. Augustin myje nohy Kristovi v podobě poutníka, světec překrývá svým pluviálem (pláštěm) augustiniánské regule, apoteóza světce neseného anděly. V kupoli je zobrazen Kristus a sv. Tomáš s apoštoly, obklopení v pendentivech (přechod mezi základnou a kupolí) alegoriemi světadílů. Na stropě kněžiště je ve 3 polích freska zobrazující sv. Tomáše jak vyučuje pohany, s apoštoly u hrobu Panny Marie a před cejlonským knížetem. Ke kněžišti přiléhá ze severu prostor, v němž se dochovaly nejstarší gotické fresky – kompozice Arma Christi, a ve vedlejší sakristii obraz sv. Hedviky. Z jihu sousedí s kněžištěm kaple sv. Doroty v přízemí zaklenutá valenou klenbou, v patře klasicistně přestavěná. Boční lodě jsou zaklenuty křížovými klenbami pravděpodobně z renesanční přestavby kostela. Z inventáře vyniká především hlavní oltář podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera s kopiemi obrazů Petra Pavla Rubense, sochařskou výzdobou Jana Antonína Quitainera a řezbami sv. Augustina, Moniky a Ludmily od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Na oltáři sv. Šebestiána je zobrazeno Umučení světce od Bartolomea Sprangera. Protější oltář sv. Rocha zdobí obraz světce s andílky od Fantiška Xavera Palka a sochy sv. Kosmy a Damiána opět od J. A. Quitainera. Zbývající dva oltáře v presbytáři ve formě portálů nesou obrazy Nejsvětější Trojice a Nanebvzetí Panny Marie od Karla Škréty. Jeho vynikající obraz najdeme také na prvním oltáři v boční lodi vpravo od vchodu, zasvěceném sv. Tomáši z Villanovy. Protější oltář Všech svatých zdobí řezby andělů, putti a okřídlených hlaviček z okruhu Matěje Václava Jäckela, po stranách oltářního nástavce sochy sv. Rocha a Šebestiána od Jana Jiřího Bendla. Raně rokoková kazatelna s povrchem z umělého mramoru nese Quittainerovy sošky putti, mezi nimi jsou reliéfy s podobenstvím o Dobrém pastýři, na zábradlí schůdků reliéf Rozsévač, v pozadí řečniště Seslání Ducha svatého. Na stříšce jsou umístěny postavy církevních Otců – sv. Ambrož, Řehoř Veliký a Jeroným a zcela nahoře sv. Augustin. svatý Tomáš Apoštol, patron mj. architektů, stavebních řemesel, teologů, pomocník při bolestech zad; po Kristově smrti působil jako misionář v Indii a Persii, kde zemřel jako mučedník (proboden pohanem). Rčení „nevěřící Tomáš“ připomíná, že nechtěl uvěřit v Kristovo vzkříšení, dokud nevložil ruku na jeho rány po ukřižování a nepřesvědčil se tak, že je to opravdu Kristus.