přehled otevírací doba vstupné o místě Pozdně-gotická věž v sousedství kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty je nejvyšší volně stojící pražskou zvonicí – dosahuje výšky 65,7 metru. Dnes tato památka nabízí návštěvníkům vyhlídku z 10. patra, restauraci přímo ve zvonici i muzeum a galerii. Dalším unikátem je zvonkohra, soubor deseti litých bronzových zvonů v podkroví věže, která je určena pro vnitřní poslech. více o místě otevírací doba leden—prosinec po, út, st, čt, pá, so, ne 10:00—19:00 více o otevírací době vstupné základní 190 Kč snížené 110 Kč rodinné 450 Kč více o vstupném Zdroj: www.jindrisskavez.cz vstupné základní 190 Kč snížené 110 Kč rodinné 450 Kč otevírací doba leden—prosinec po, út, st, čt, pá, so, ne 10:00—19:00 V 10 patrech věže se nalézá prodejna se suvenýry, whiskerie – bar, galerie i stálá expozice. Věž je také využívána pro kulturní programy, výstavy, autorská čtení, divadelní či hudební představení.7. a 8. patro patří stylové restauraci Zvonice, jejíž součástí je zvon Maria z roku 1518. V posledním patře se nachází vyhlídka na panorama Prahy. Věž je 65,7 m vysoká s dostupným výtahem. historie Pozdně-gotická Jindřišská věž stojí u kostela sv. Jindřicha a Kunhuty jako samostatná zvonice po vzoru italských campanill. Původní dřevěná zvonice z let 1472 – 1476 stála na jiném místě než ta dnešní. Nynější kamenná zvonice byla vystavěna koncem 70. let 16. století na místě někdejšího kostelního hřbitova. Byla dvoupatrová, hranolová s vysokou jehlancovou střechou a čtyřmi vížkami. V roce 1648 sloužila jako vojenská strážnice, přičemž byla pobořena švédskou dělostřelbou. Poškozena byla též za pruského obléhání v roce 1757 a v roce 1801, kdy se při vichřici zlomila její štíhlá gotická střecha. K důkladné obnově a novogotické přestavbě došlo v letech 1876 – 80 podle návrhů arch. Josefa Mockera, věž byla opatřena i novou břidlicovou střechou. Krov z roku 1879 je vysoký 32,6 m a je ukázkou dokonalého tesařského řemesla. Věž je hranolová, obložená pískovcovými kvádry, se dvěma římsami a členěná na tři patra. Na ochozu jsou na všech čtyřech stranách ciferníky hodin. Nároží ukončují osmiboké věžičky. Po rekonstrukci dosahuje zvonice výšky 65,7 m a stává se tak nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. Další rekonstrukce proběhla v 70. letech 20. století , kdy byl opraven kamenný plášť a střecha. Hodiny visí na věži už od roku 1577, roku 1757 byly poničeny, při opravě roku 1879 obnoveny. Po stranách ciferníku jsou barevné znaky Starého a Nového Města a zemí českých. Věžní hodiny byly dány do provozu po rekonstrukci 26. 3. 2003. Zvonice byla za dobu své existence postupně osazena deseti zvony, z historických se ale dochoval jediný, shodou okolností nejstarší. Je jím zvon Maria, ulitý v roce 1518 v dílně zvonaře Bartoloměje z Nového Města o hmotnosti 723 kg a průměru 101 cm. V listopadu 2001 byla započata vestavba do Jindřišské věže, která byla se schválením památkářů postavena tak, aby nezasahovala do původního zdiva. Železobetonová konstrukce se vůbec nedotýká kamenného zdiva, a přesto vzniklo ve věži 10 pater vybavených klimatizací a moderním osvětlením, se schodištěm a rychlovýtahem. V 10. patře vznikla vyhlídka na panorama a centrum města. V 7. až 9. patře byla otevřena restaurace „Zvonice“, jejíž součástí je původní dochovaný zvon sv. Maria. Tento zvon prošel rekonstrukcí v dílně Petra Manouška. Interiér třípodlažní restaurace zvýrazňují neporušené původní trámy zvonice a stylové doplňky uměleckého kováře V. Minaříka. Jindřišská věž se u příležitosti 655. výročí od založení Nového Města dočkala i zprovoznění opravených věžních hodin a odhalení pamětní desky. Zpřístupněna pro veřejnost byla 8. prosince 2002. V květnu 2003 byla do podkroví instalována zvonohra, soubor deseti litých bronzových zvonů. Všechny nesou jména svých předchůdců, které ve věži visely.