přehled otevírací doba vstupné o místě Objevte skrytou krásu spojující historii, architekturu a zahradní eleganci jen kousek od rušného Hradčanského náměstí a ikonické Lorety. Zahrada přiléhající k Černínskému paláci se začala budovat v r. 1693 podle plánů architekta Francesca Carattiho v souladu s principy barokní symetrie. Po svých temných rocích, kdy byla poškozena při obléhání Prahy pruskými vojsky a v 19. století zničena při přestavbě areálu na kasárna, jí ve 30. letech minulého století vdechli nový život architekti Pavel Janák a Otokar Fierlinger. Mezi palácem a letohrádkem vznikla francouzská zahrada s bazénem a fontánou, s tisy stříhanými do tvarů jehlanců a koulí i s místem pro odpočinek. Pro druhou část zahrady byly inspirací anglické krajinářské parky. více o místě otevírací doba květen—říjen po—pá zavřeno so—ne 10:00—17:00 více o otevírací době vstupné zdarma více o vstupném vstupné zdarma otevírací doba květen—říjen po—pá zavřeno so—ne 10:00—17:00 Do zahrady je možné vstoupit pouze samostatným vchodem naproti Loretě. Fotografování a filmování pro nekomerční účely povoleno Vstup zdarma Vstup se psy zakázán. historie Stavbu monumentálního paláce se zahradou zahájil v roce 1669 šlechtic a diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic. Autorem projektu byl italský architekt Francesco Caratti. Menší proporce zahrady architekt vyvážil originálním návrhem v souladu s principy barokní symetrie. V letech 1693—1694 vznikl na nádvoří velký bazén a také rezervoár, takže v jednom ze zahradních bazénů mohl být zřízen vodotrysk. Budování zahrady bylo dokončeno roku 1723 za účasti architekta Domenica Egidia Rossiho a Františka Maxmiliána Kaňky, který na hlavní ose zahrady vytvořil vodní kaskádu. Války a opravy Zahradu těžce poškodily válečné události roku 1741. Její zpětnou úpravu včetně výstavby nového letohrádku navrhl v pozdně barokním stylu Anselmo Lurago v polovině 18. století. Letohrádek sloužil jako oranžerie a byl ozdoben bustami z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V roce 1746 byla na zahradní průčelí paláce osazena socha Herkula bojujícího s hydrou od Františka Ignáce Platzera. Při obléhání Prahy pruskými vojsky roku 1757 byla zahrada opět poničena a musela být znovu opravována. Po roce 1777 již Černínský palác nebyl trvale obýván. Černínové přesídlili do Vídně a části paláce včetně zahrady začali pronajímat. Mezi lety 1796—1819 se v paláci nacházela obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie. Byl zde také chudinský útulek, továrna na karty a skladiště chmele. Vojenská kasárna V roce 1851 Eugen Černín prodal palác se zahradou c. k. ženijnímu ředitelství v Praze. V letech 1855—1856 proběhla přestavba areálu na kasárna, která měla pro palác i zahradu katastrofální následky. Zahrada byla zavezena metr vysokou navážkou suti ze staveniště a přeměněna na hospodářský dvůr. Vyrostly zde koňské stáje pro asi 150 koní a kůlny na skladování krmiva. Letohrádek byl obestavěn a využíván jako kovárna a sklad. Sídlo ministerstva zahraničních věcí Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl Černínský palác vybrán pro potřeby ministerstva zahraničí. Objekt koupil stát a v letech 1928—1934 byl areál renovován pod vedením architekta Pavla Janáka. Novou koncepcí zahrady byl pověřen architekt Otokar Fierlinger, který ji rozčlenil na dvě části. V partii mezi palácem a letohrádkem bylo v náznaku obnoveno rozvržení zahrady z 18. století a vznikla tak symetrická francouzská zahrada s bazénem a fontánou. Je pro ni typická výsadba tvarovaných stromů, zejména tisů stříhaných do tvarů jehlanců a koulí. Na terasu před lodžiemi Fierlinger navázal dlouhou procházkovou trasu, kterou zakončil odpočinkovým prostorem v půlkruhově vyduté zdi s nádržkou a groteskním chrličem. Druhá část zahrady přiléhá k moderní Janákově administrativní přístavbě a je inspirována anglickými krajinářskými parky. 28. října 1934 byl rekonstruovaný Černínský palác se zahradou slavnostně předán k užívání Ministerstvu zahraničních věcí Československé republiky. Roku 1958 byla Černínská zahrada prohlášena kulturní památkou. Novodobé rekonstrukce Principy, které nastolila Fierlingerova obnova zahrady, byly dodrženy i při její generální rekonstrukci vedené architektem Pavlem Kupkou v letech 1994—1997. Do prostoru mezi oběma částmi zahrady byl umístěn historický hraniční kámen z česko-bavorského pomezí, odkazující ke znovuotevření hranic po roce 1989. Během renovace zahrady v letech 2007—2008 došlo k důkladné obnově porostů a letohrádek dostal stávající barevný rozvrh průčelí. Copyright: MZV ČR