Židé poslechli a dali se hned do práce. Rozkopávali pahorek od vrcholku a snášeli z něj hlínu k úpatí. Jakmile odkryli svrchní část kopce, narazili na špičku střechy. To jim dodalo sílu do další práce a za pár dnů ze země vykopali celou Staronovou synagogu v podobě, v jaké se dodnes zachovala. Ze samé radosti se jim prý už nechtělo kopat dál, a tak stojí synagoga částečně zahloubená v zemi. Od příběhu jejího znovuobjevení prý pochází také jméno synagogy – stará, ale přesto nová. Jiná pověst vypráví, že Staronovou synagogu přinesli pražským Židům andělé z jejich původní vlasti, z Palestiny. Andělé ale přísně nakázali, že se na její podobě nikdy nic nesmí měnit. Vždycky, když se Židé pokoušeli stavbu nějak upravovat, přihodilo se něco zlého, co je od jejich úmyslu odradilo. Proto už po staletí zůstává vnější vzhled i vnitřek synagogy beze změn. Podle knihy Aleny Ježkové: 77 pražských legend.