Svou délkou přes pět set metrů byl tehdy nejdelší ve střední Evropě. Dostal jméno po manželce Vladislava II. Juditě, která se o jeho výstavbu zasloužila. Jeden oblouk z Juditina mostu dodnes můžeme spatřit v podzemí Křižovnického kláštera na staroměstském břehu. Při velké povodni roku 1342 byl ale Juditin most stržen. Byla to tehdy pro Prahu a její obchod velká pohroma. S velkou slávou pak císař a král Karel IV. položil základní kámen ke stavbě nového mostu. Stalo se tak v čase stanoveném dvorními hvězdáři, který v zápise vyjadřoval číselnou řadu 1-3-5-7-9-7- 5-3-1, tedy v roce 1357, 9. 7. v 5 hodin a 31 minut. Zdroj: Prague City Tourism Stavbu mostu svěřil Karel IV. nejprve mistru Ottovi, potom staviteli svatovítského chrámu Petru Parléři. Aby bylo dílo nejen velkolepé, ale i pevné, stavitel rozhodl přidávat do malty víno a syrová vejce. V celé Praze jich však nebylo dost, a tak je na králův příkaz sváželi ze všech koutů Čech. Dřevěné vozy vystlané slámou, naložené křehkým nákladem v proutěných koších i v bednách, se shromažďovaly na vltavském břehu, kde zedníci vejce roztloukali a míchali do vápna. Jen ve Velvarech královskému nařízení nějak špatně porozuměli. Báli se, aby se cestou vejce nerozbila, a tak je poslali uvařená natvrdo. Velvarským se pak smála celá Praha a ten skutek jim byl škodolibě připomínán po celá staletí. V posměchu však nezůstali sami, obyvatelé Unhoště vejce sice dopravili v pořádku, ale trochu to popletli s mlékem, kterým se při stavbě mostu rozdělávala malta. Kromě mléka poslali také tvaroh a syrečky. A tak je Karlův most asi jediný ze všech mostů na světě stavěný nejen z kamene, ale i z vína pražských vinic, z českých vajec a unhošťského tvarohu a sýra. Zdá se, že na prapodivném receptu něco bude, jinak by pražský most nevydržel už šest a půl století. Podle knihy Aleny Ježkové: 77 pražských legend.