Jednou zvečera musel sbalit svůj skromný majetek a s rancem přes záda opustit své chudé přístřeší, protože za nájemné už dlužil celé týdny. Bez vyhlídky na nocleh v teple se trmácel pražskými ulicemi, až se ocitl před Faustovým domem. A protože měl pro strach uděláno, řekl si: Proč bych měl nocovat pod mostem, když tu na mne čeká celý palác? Zkusil stisknout zrezivělou kliku, a domovní dveře se skřípěním povolily. Ve svitu měsíce všechno vypadalo přízračně: z temných koutů chodeb vyhlížel pokroucený nábytek i podivné sochy, prostorná jídelna s velkým stolem a židlemi, studovna se stohy listin a knih, všechno pokryté vrstvou prachu. V ložnici Mladota objevil pěknou postel s nebesy a tak se dlouho nerozmýšlel, skočil do ní a usnul, jako když ho do vody hodí. Když se ráno probudil, zvědavě se rozhlížel. Nejvíc ho zaujala studovna, zařízená zčásti i jako laboratoř. Na dlouhém stole bylo kromě spisů a knih také množství lahví, baněk a křivulí, ještě se zbytky původního obsahu. A uprostřed toho nepořádku v kamenné misce ležel vyleštěný stříbrný tolar! Výhra, řekl si student, sebral tolar a spěchal za kamarády do krčmy. Tam jim líčil, jak pohodlné bydlení si našel a že ještě měl na dobrý oběd a pár žejdlíků. Štěstí s kamarády zapíjel tak důkladně, že ho soumrak zastihl ve stejné krčmě, a tak šel zase přespat do Faustova domu. Zapadl do peřin, usnul, a když se probudil, slunce už stálo vysoko. Něco mu našeptávalo, aby se šel podívat, jestli v misce zase neleží nějaký peníz. A byl tu, kulaťoučký, lesklý, stříbrný. Taková strašidla si dám líbit, když přinášejí člověku peníze, pomyslel si student. Šel rovnou do krčmy a všechno se opakovalo jako předešlého dne. Brzy si na to podivné živobytí zvykl. Každé ráno sebral z misky tolar, s kamarády ho propil, večer šel spát a na studia už ani nepomyslel. Přátelé mu takový život záviděli, ale v hloubi duše by s ním žádný neměnil. Mladota byl příliš lehkomyslný a nepomyslel na to, že za čarovnou přízeň se vždycky něčím platí. Jednoho dne ale do krčmy nešel. Napadlo ho, že by v misce mohl najít tolarů víc, a co tolary, třeba i zlaťáky! Oprášil čarodějné knihy a začal do nich nahlížet. Zvláště ta největší ho zaujala. Listoval v ní až do pozdní noci a druhý den zas. Protože se přece jen za studií něčemu naučil, brzy rozluštil její podivné písmo a pochopil, že slouží k zaklínání temných duchů. Minul týden a student se mezi kamarády neukázal. Říkali si, že je třeba nemocný, a tak se pár odvážlivců vydalo k Faustovu domu. Na domovní dveře ale bušili marně, až je napadlo přelézt zeď do zahrady a odtud vlézt oknem do paláce. Hledali Mladotu a volali ho jménem, ale nikdo jim neodpovídal. Když přišli do studovny, naskytl se jim hrůzný pohled. Všechno bylo zničeno, knihy roztrhané a baňky potlučené, stůl s velkou knihou převrácený a ve stropě velká černá díra. Plni hrůzy studenti z Faustova domu utekli, a všem pak vyprávěli, že Mladotu si dírou ve stropě odnesl sám ďábel. Podle knihy Aleny Ježkové: 77 pražských legend.