Při budování Nového Města Karel IV. dbal na zastoupení klášterů a kostelů, které nějakým způsobem odkazovaly k Římu či dokonce k jeho vlastní mystické zkušenosti. Posvátné zasvěcení nově vznikajícího pražského města našlo svůj výraz v pomyslném kříži utvořeným spojnicí šesti novoměstských kostelů, jímž bylo nově vznikající město de facto požehnáno. Ve středu protínajících se linií stojí kostel sv. Apolináře. Svislé břevno kříže tvoří spojnice kostela sv. Kateřiny, kostela Zvěstování Panny Marie Na Slupi a bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Příčné rameno kříže je vykresleno spojnicí mezi klášterem Emauzy a chrámem na Karlově. Každý z kostelů má navíc nějaký vztah ke Karlovi coby světské hlavě křesťanského impéria, anebo k situacím z jeho života. Kostel zasvěcený sv. Apolináři odkazuje k italskému městu Ravenna, kde svatý Apolinář působil jako biskup a které bylo po určitý čas sídlem římských císařů. Chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově je zasvěcen prvnímu středověkému císaři Římské říše Karlu Velikému a zároveň svým osmibokým půdorysem odkazuje k podobě korunovačního kostela v Cáchách, kde je Karel Veliký pohřben a kde byl na římského krále korunován i Karel IV. Kostel sv. Kateřiny svým zasvěcením odkazuje k první velké bitvě u San Felice v Itálii, v níž si mladý Karel na svátek svaté Kateřiny vybojoval vítězství. Od té doby považoval svatou Kateřinu za svou osobní patronku. Speciální význam v síti novoměstských svatyní měl pro Karla IV. klášter Emauzy zasvěcený sv. Vojtěchu, sv. Prokopovi, ale i svatým Cyrilu a Metoději a Jeronýmovi, jenž byl také považován za Slovana. S tím souvisel i fakt, že Karel IV. do kláštera pozval chorvatské benediktiny, aby zde pěstovali liturgii ve staroslověnském jazyce. Navázali tak na odkaz Cyrila a Metoděje i Prokopa, jenž byl opatem prvního českého kláštera se slovanskou liturgií na Sázavě. Památný Vyšehrad s bazilikou sv. Petra a Pavla vnímal Karel IV. jako místo života a vlády jeho bájných předků, především Přemysla Oráče jako zakladatele přemyslovské dynastie, z níž pocházela jeho matka Eliška Přemyslovna. Proto také Vyšehrad hrál důležitou roli v korunovačním řádu, který Karel IV. sám sepsal a dodržel. V předvečer korunovace za českého krále Karel IV. na Vyšehradě symbolicky obdržel lýkové střevíce a mošnu Přemysla Oráče jako přímý následovník jeho odkazu. Karel IV. | Zdroj: Prague City Tourism Poslední ze šestice je kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi s klášterem servitů. Florentský řád servitů neboli služebníků Panny Marie Karel IV. dobře znal, u servitů ve Florencii pobýval na jedné ze svých cest v době nemoci. Podle legendy slíbil, že z vděčnosti za uzdravení servitům založí klášter i v Praze. Také ostatní novoměstské kostely založené Karlem IV. nesou podobné duchovní odkazy k Římu či Římské říši. Na místě dnešního domu U Hybernů založil Karel IV. klášter sv. Ambrože, což má svůj předobraz v bazilice stejného zasvěcení, kde byl Karel IV. korunován tzv. železnou korunou lombardských králů. Kostel sv. Jindřicha v Jindřišské ulici ukazuje k bavorskému Bamberku, kde je pohřben římský císař Jindřich a jeho manželka Kunhuta, snad jediný panovnický pár, jenž byl kdy svatořečen. A novoměstský kostel Panny Marie Sněžné poukazuje na nejstarší římskou baziliku Santa Maria Maggiore, která se také nazývá Panny Marie Sněžné.