Mezi nejznámější polské bonmoty patří replika Nevěsty z dramatu Veselka Stanisława Wyspiańskiego Trza być w butach na weselu (Na svatbě být musím v botách), když si nevěsta odmítla zout tlačící boty. Málokdo ovšem ví, že Jadwiga Mikołajczykówna, manželka dramatika Lucjana Rydela, která byla předlohou postavě Nevěsty, strávila spolu s manželem část roku 1915 v Praze. Manžele Rydelovy byly krakovskými celebritami své doby a z domova je na čas vyhnala první světová válka. Útočiště našli v Praze na Vinohradech, čtvrti přezdívané la dolce vita pražské smetánky, kde zdobné secesní fasády a ulice lemované vzrostlými stromy lehce připomínají Paříž, přičemž kvalita místních kaváren se s ní směle může rovnat. Básník a dramatik Lucjan Rydel z generace tzv. Mladého Polska byl velkým originálem a individualistou a k výstřednostem neměl daleko. Byl pověstný svou upovídaností, která dala vzniknout i rčení Prší, prší, prší a Rydel mluví, mluví, mluví. Získat si srdce šestnáctileté dcery chudého sedláka z Bronowic u Krakova, do které se bezhlavě zamiloval, mu určitě dalo menší práci než přesvědčit její rodiče. Nakonec se tak stalo a 20. listopadu 1900 si o 13 let mladší Jadwigu bral. Na svatbu si pozval také Stanisława Wyspiańského, svého přítele ze školních let se širokým uměleckým záběrem. Tato událost Wyspiańského inspirovala k napsání jeho nejvýznamnějšího díla Veselka. Krakovská premiéra divadelní inscenace roku 1901 byla společenským skandálem, ale současně i klíčem k jeho slávě dramatika. Rydelovým však mnoho radosti nepřinesla. Je totiž plná fantaskních motivů a Jadwiga se zobrazenou postavou měla ve skutečnosti pramálo společného; subtilní, jemná, plachá a tichá dívka opouštěla představení v slzách, Lucjan ztvárněný coby komická postava, která se zoufale snaží najít svou ženu na venkově, se cítil uražen. Po vypuknutí 1. světové války a postupu vojsk byli Rydelovi donuceni opustit v září 1914 Krakov. S dětmi a služkou se přes krátký pobyt v Pardubicích odstěhovali do Prahy, protože jim docházely peníze a v Praze bylo více možností výdělku. Lucjan Rydel dětem opatřil místo na polské střední škole a pro rodinu našel slušný, plynem osvětlený byt. Nacházel se v dnešní Římské ulici na Vinohradech, nedaleko impozantního Národního muzea. Celé okolí vlastně tehdy zářilo novotou, neboť blízké náměstí Míru bylo obklopeno nedávno postavenými výstavními činžovními domy stejně jako jeho dominanta kostel sv. Ludmily nebo divadlo Na Vinohradech, které uvedlo Rydelovu hru Začarované kolo. Ta však nebylo jedinou Rydelovou hrou, která byla v Praze uvedena. Již v únoru 1904 Národní divadlo uvedlo jeho drama Navždy. Hrdá paní Jadwiga chodila nakupovat ovoce a zeleninu v lidovém krakovském kroji nejraději do tržnice Elektra na Václavském náměstí. Na náměstí už tehdy byla zavedena po celé délce elektrifikovaná trať, po níž jezdily tramvaje. Stejným historickým vozem z dob Rakouska-Uherska, jakým tehdy jezdila rodina Rydelových, se můžete svézt i dnes. Trasa Historické linky 42 protíná Václavské náměstí a projíždí kolem nejdůležitějších pražských památek. Tržnici ale už v těch místech nenajdete – bývala na místě dnešního paláce Ligna, v jehož pasáži Světozor je vyhlášená Ovocná cukrárna. K odpočinku s dětmi se rodině nabízel jen 10 minut pěšky od bytu nově založený anglický přírodní park Riegrovy sady. Procházku parkem, na jehož vrcholu se nachází velká zahradní restaurace s výhledem na Pražský hrad a Malou Stranu, můžeme doporučit i dnes. V květnu 1915 situace na frontě už nebránila Rydelovým návratu do vlasti a po skončení školního roku se tak rodina vrátila do Krakova; Rydel přijal místo šéfredaktora nového časopisu věnovaného literatuře a umění i místo ředitele Městského divadla v Krakově. I přes krátký pražský pobyt se stal Lucian Rydel zásadní postavou polsko-českých kulturních vztahů.