„Mí Pražané mi rozumějí“ pronesl Wolfgang Amadeus Mozart po mimořádném úspěchu premiéry opery Don Giovanni v Praze. Čas, který s Pražany strávil, patřil k nejšťastnějšímu období v jeho krátkém životě i pro to, že měl v Praze blízké přátele a lidé zde byli jeho hudbou nadšeni. Praha je dnes stále plná míst, kde zní Mozartova hudba a kde se k hudebnímu géniovi můžeme na chvíli přiblížit. První pozvání do Prahy zastihlo Mozarta ve Vídni, sklíčeného z úmrtí již 2. dítěte, nepříliš dobrou finanční situací i intrikami vídeňské scény. Praha jej však v lednu roku 1787 přijala rozezpívaná, roztančená a masopustní. Mozart se ubytoval se se svou chotí Konstancí v paláci u hraběte Thuna a ještě tentýž večer strávil na plese uspořádaném na svou počest ve společnosti barona Bretfelda, rovněž velkého milovníka hudby. Na plese se stal Mozart svědkem velké obliby Figarovy svatby a o svém zážitku píše do Vídně dopis: Všichni lidé radostně poskakují při hudbě mého Figara, všichni zde mluví o Figarovi, hrají, troubí, zpívají a hvízdají jen Figara, nikdo nechodí na jinou operu než na Figara, jistě velká čest pro mne. Během následujících necelých 4 týdnů byl doslova vtažen do společenského života a hudebního dění; stačil mimo jiné odřídit svou D dur Symfonii zv. Pražskou, v paláci hraběte Pachty dopsat Šest německých tanců, zhlédnout v Nosticově divadle Figarovu svatbu pod vedením Jana Josefa Strobacha a o 3 dny později ji sám oddirigovat. Dalším šlechticem, se kterým se v Praze Mozart se s svou ženou stýkali, byl hrabě Kristián Filip Clam-Gallas. Hudbymilovný hrabě sám aktivně hrál skvěle na klavír a vedl jeden z nejhonosnějších hudebních salónů v Praze. Kromě Mozarta podporoval při jeho pobytu v Praze také Ludwiga van Beethovena. Před odjezdem do Vídně uzavřel Mozart smlouvu s impresáriem Nosticova divadla Pasqualem Bondinim a režisérem Domenicem Guardasonim na novou operu pro podzimní sezónu… Druhý Mozartův pobyt, v říjnu a listopadu téhož roku, se nesl zcela ve znamení světové premiéry opery Don Giovanni. S ještě nedokončenou partiturou se usadil nejprve v domě U Tří zlatých lvů na Uhelném trhu nedaleko Nosticova divadla. Jeho pobyt zde připomíná jeho portrétní reliéf a nad okny 1. patra pamětní deska z bílého mramoru. Záhy však využil pohostinnosti svých přátel, manželů Duškových, aby v klidu jejich vily Bertramky mohl operu dokončit. K prvnímu setkání manželů Duškových s Mozartem došlo při jejich návštěvě v jeho rodném Salcburku o 10 let dříve. Mladý Amadeus se okamžitě zařadil do početného zástupu obdivovatelů pěveckého umění a ženských půvabů třiadvacetileté Josefíny. Složil pro ni dramatickou árii Ah, lo previdi (KV 272). Dušková ji zazpívala v Salcburku na akademii a na klavír ji doprovázel sám Mozart. Vřelé přátelství se pak při Mozartových pražských pobytech trvale prohlubovalo. Díky tomuto vztahu byla také na Bertramce napsána dnes slavná árie Bella mia fiamma, addio (Sbohem, můj krásný plameni). Traduje se, že Josefína uvěznila Mozarta v altánku, dokud pro ni nenapíše slíbenou árii. Skladatel na to přistoupil s jednou podmínkou: Josefína musí celý part okamžitě bezchybně zazpívat, jinak jej roztrhá. Což se pěvkyni evidentně i přes náročné pasáže podařilo.