legenda o golemovi 

Sdílet

Největší záhada ochránce pražského židovského ghetta.

Ales_golem

Píše se rok 1590 a v křivolakých uličkách pražského židovského ghetta se temnou nocí pohybuje velká, neforemná, tiše se pohybující silueta. Ani člověk, ani stroj. Pražský Golem… Kdo by v Praze neznal nejznámější židovskou legendu o umělé bytosti vytvořené z hlíny? Tajemná atmosféra židovského města v Praze vás i dnes obklopí tak, že se do golemových časů budete moci snadno vžít a zcela tak splynout s městem plným pověstí a legend. Vítejte v tajuplném městě s tisíciletou historií. 

Už od dob, kdy v 10. století židovský kupec Ibrahím ibn Jákúb popsal Prahu jako město z kamene a vápna, byla její nedílnou součástí židovská osada. Ta se postupem času stala největším židovským ghettem v Evropě a Starý židovský hřbitov je dnes jednou z nejstarších památek svého druhu na světě. V období renesance, za vlády slavného císaře Rudolfa II. působil v pražském ghettu legendární rabín Jehuda Leva ben Becalel, známý též jako rabbi Löw nebo Maharal. Byl na svou dobu neobyčejně vzdělaný ve filozofii, v náboženství i v přírodních vědách, zejména v matematice, astronomii a astrologii. V Praze byl rektorem talmudské školy, jmenován vrchním soudcem židovské obce a vrchním rabínem. Legenda o golemovi je spjatá právě s ním.  

Jedné noci rabbi uslyšel záhadný hlas, který mu přikázal, aby vytvořil sochu člověka z hlíny, která překazí ďábelské úmysly nepřátel židovského lidu. Za pomoci zástupců mocností vody, ohně a vzduchu stvořil z hlíny přinesené z Vltavy postavu Golema. K životu jej přivedl pomocí šému, který mu vložil do úst. „Vstaň a choď!“ přikázal mu rabbi Löw. Josille, jak ho rabbi pojmenoval, vynikal ohromnou silou, vykonával těžké domácí práce, sloužil, nosil vodu ze studně i štípal dřevo, ale nedokázal mluvit ani nad přidělenými úkoly přemýšlet. V noci chodil ulicemi a dbal na bezpečnost spících obyvatel. Nejedl, nepil a nepotřeboval odpočívat. Jen v pátek v noci, během šabatu, kdy podle židovské tradice nikdo nesmí pracovat, rabbi Löw vyjímal šém z Golemových úst. Jednou však na Golema zapomněl. Ten se doslova pomátl a začal ničit vše, co mu stálo v cestě. Zprávu o Golemově řádění údajně přineslo rabbimu několik Židů právě ve chvíli, kdy Löw pobýval v synagoze a věřící zpívali 92. žalm. Rabbi přerušil bohoslužbu a běžel vyjmout Golemovi šém z úst, protože jen toho, kdo ho stvořil a držel šém, bytost poslechla. Golem znehybněl a změnil se opět v mrtvou hromadu hlíny. Když se rabbi vrátil do synagogy, začal se 92. žalm zpívat znovu. Od těch dob se v pražské Staronové synagoze zpívá tento žalm dvakrát.  

Pověst dále říká, že už ho nikdy k životu nepřivedl a zbytky Golema Löw uložil na půdu Staronové synagogy. Přístup na půdu byl zakázán, schodiště strženo a za dlouhá staletí se tam odvážil jen málokdo. Podíváte-li se pozorně na synagogu z Pařížské ulice, uvidíte malá dvířka vedoucí na půdu a k nim jen několik skob začínajících ve výšce. Jiná legenda praví, že Golem byl z půdy ukraden a pohřben na Starém židovském hřbitově na Žižkově.  

Staronová synagoga patří k nejstarším zachovalým židovským památkám. Pochází ze 13. století a je nejstarší dochovanou synagogou severně od Alp. Podle jedné z legend na její stavbu byly použity kameny z původního jeruzalémského chrámu. Není divu, že stavba, která překonala čas i pohromy které se kolem ní děly, byla považována za cosi výjimečného a zázračného. Přežila i pražskou asanaci na konci 19. století, kdy bylo ghetto zbouráno a nahrazeno širokými a prostornými bulváry dnešní Pařížské, Maiselovy a Široké ulice. V dnešní Široké ulici stával také až do roku 1897 dům rabbiho Löwa . Bylo na něm znamení lva, které zdobí i jeho náhrobek na Starém židovském hřbitově na Starém Městě. Poznáte jej také podle malých papírků a kamínků kladených na náhrobek s vírou, že jim rabín napsaná přání vyplní. 

Legenda o Golemovi fascinovala a dodnes fascinuje zejména spisovatele. Psal o něm Franz Kafka, Egon Erwin Kisch, Gustav Meyrink nebo nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel. Umberto Ecco si ve své knize Pražský hřbitov vybral Starý židovský hřbitov jako místo, kde se nad hrobem rabbiho Löwa každých sto let schází třináct nejvýznamnějších rabínů z celého světa. Nechme se překvapit, kdo další tuto legendu v budoucnu ztvární.  

Smazat logy Zavřít