Jen málokdy v historii dojde na slova dávných proroctví. V Čechách se tak stalo až po mnoha staletích. Anežka Česká byla odedávna uctívána jako světice, její dodnes nenalezený hrob jí však bránil v oficiálním vstupu mezi svaté. Mnohokrát si v těžkých chvílích Češi připomínali legendární výrok: „Pokojné a šťastné časy v zemi české nastanou, až obyvatelé tělo blažené Anežky najdou.“ Teprve když byl objeven zapomenutý ostatek ve Španělsku, mohla být Anežka Česká 12. listopadu 1989 v Římě svatořečena. Jen o několik dní později vypukly převratné události sametové revoluce, které jejímu národu přinesly vytouženou svobodu. Královská dcera z rodu Přemyslovců a zakladatelka prvního českého kláštera klarisek v Praze Na Františku. Jako jediná žena na světě založila mužský řád – český řád Křížovníků s červenou hvězdou. Je uctívána jako zemská patronka a patronka české charity. Bývá znázorňována jako abatyše s korunou na hlavě, jak ošetřuje nemocné, nebo s modelem kostela jako symbolem založení kláštera Na Františku. Hrob svaté Anežky nebyl dosud nalezen. V českých zemích se její svátek slaví 13. listopadu. Bývalý Anežský klášter, ukrytý v prostoru sevřeném velkolepou Pařížskou třídou, nábřežní komunikací a Revoluční ulicí náleží k nejpůvabnějším místům historické Prahy. Za vysokou zdí zde dřímá nádherně rekonstruovaný klášter se zahradou, jehož prostory slouží Národní galerii. Podobně skrytě a v tichosti zde před téměř osmi sty lety zářilo jedno z nejvýznamnějších duchovních center Prahy. Klášter svaté Anežky České | Zdroj: Prague City Tourism Anežka se narodila roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho manželky Konstancie Uherské. Jako tříletou ji zasnoubili se synem slezského knížete, takže putovala na výchovu do kláštera v polské Třebnici, založeném její tetou, pozdější světicí Hedvikou Slezskou. Snoubenec však záhy zemřel a Anežku poslali do kláštera v Doksanech, oblíbeného místa pro výchovu českých urozených dívek. Za dva roky sháněl nevěstu pro syna Jindřicha císař Fridrich II. Štaufský a Anežka jela do Vídně, aby na dvoře rakouského vévody získala vzdělání a zvyky hodné budoucí císařovny. Prožila tam sedm let. Jenže i tento sňatkový plán selhal. Anežka se vrátila do Prahy. Byla všem pro posměch, nebo pro lítost. Rozzlobený král Přemysl Otakar I. ze vzteku vyplenil rakouské země a Anežce domluvil sňatek s anglickým králem Jindřichem III. Plantagenetem. I z toho však nakonec sešlo. Když se ujal vlády Anežčin bratr Václav I., manželství jí nabídli německý císař a znovu Jindřich, který už rakouskou vévodkyni zapudil. Anežku však urozený život dávno nelákal. Od františkánů, kteří tehdy začali působit v Praze při kostele sv. Jakuba, slyšela o životě svatého Františka a Kláry z italského Assisi. Jejich nový, prostý a radostný způsob služby Bohu ji nadchl. Vzplála pro myšlenku duchovního života podle františkánských pravidel. Jistě ji ovlivnil i příklad její urozené sestřenice, pozdější světice Alžběty Durynské, zakladatelky špitálu v Marburku. Také Anežka v roce 1233 založila špitál pro chudé, první v Čechách, který se nacházel na Starém Městě pražském. Ve stejném roce založila klášter Na Františku, na jehož budování obětovala své královské věno. Areál zahrnující dva kostely, dvě kaple, klášter a dům abatyše je dnes nejstarší raně gotickou památkou v Praze, postavenou pod vlivem francouzské architektury. Nakonec Anežka učinila poslední krok: v roce 1234 se svými družkami ve slavnostním průvodu odešla pěšky z Pražského hradu do svého kláštera. Navždy. Klášter svaté Anežky České | Zdroj: Prague City Tourism Rozhodnutí české královské dcery vyvolalo pozdvižení po celé Evropě: nejen, že odmítla sňatek se samotným císařem, ale navíc si vybrala tehdy nový řád svaté Kláry pro přísnou chudobu přezdívaný „řád chudých panen“. Znamenalo to, že ve františkánské komunitě bude rovna ostatním sestrám, bude stejně jako ony drhnout podlahu a umývat nádobí, což bylo do té doby pro urozené řeholnice nemyslitelné. Špitál a klášter zvaný podle tamějšího kostela Na Františku se brzy stal útočištěm stovek potřebných. Mrzáci, nemocní a žebráci bez domova si k jeho bráně přicházeli pro jídlo, ošetření i útěchu. Anežka jim osobně pomáhat nemohla, protože byla vázána přísnou klauzurou, ale ve skrytu obětavě vykonávala nejhrubší práce. Stala se abatyší, ale nebyla z toho nadšená, chtěla spíš sloužit nejchudším, jak to činili František a Klára v Assisi. Na úřad abatyše později z pokory rezignovala, ale díky obrovské úctě, které se těšila, fakticky zůstala vedoucí osobností konventu až do své smrti. Řídila se nejpřísnějšími předpisy v odívání i ve stravě, byla vegetariánka a své tělo trýznila půsty i bičováním. Dokonce sama Klára z Assisi, s níž si psala, ji mírnila v askezi. Z ústraní kláštera Anežka nejrůznějšími způsoby stále pomáhala vládě Přemyslovců. Byla vysoce vzdělaná, psala a četla v češtině, latině, němčině a italštině. Stala se prostřednicí mezi českým králem a papežem, s nímž si také dopisovala. Roku 1249 rezolutně zasáhla do sporu bratra Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II. a dosáhla ukončení občanské války v českých zemích. Klášter svaté Anežky České | Zdroj: Prague City Tourism Už za svého života byla ctěna jako světice. Měla dar jasnozřivosti, například předem oznámila smrt svého synovce krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Oplývala i léčitelskými schopnostmi, jednu z klarisek prý zbavila silných bolestí hlavy přiložením svého závoje. Jsou zaznamenány i zázraky na Anežčinu přímluvu, kdy se v klášteře náhle objevilo jídlo v době, kdy v zemi byla velká bída a sestry hladověly. Opravdu zlé časy nadešly pro Anežčin klášter po smrti Přemysla Otakara II. roku 1278. V důsledku prohrané bitvy na Moravském poli se české království dostalo do područí Rudolfa Habsburského, od něhož si správu země vyžádal Ota Braniborský. Ten své moci využil k útisku a drancování českých zemí, které vyvrcholilo krutým hladomorem roku 1282. Jen v Praze se mrtví počítali na tisíce. Na sklonku svého dlouhého života tak byla Anežka nucena vnímat hluboké pokoření přemyslovské dynastie, jež za jejího mládí náležela k nejvýznamnějším v Evropě. 2. března 1282 ve svém klášteře zemřela. Její ostatky byly uloženy ve výklenku klášterní kaple Panny Marie. Blízkost Vltavy však klášter ohrožovala častými záplavami, proto se ostatky musely často přenášet do bezpečí. Za husitských válek byl klášter Na Františku zcela vydrancován. Když se do něj roku 1439 klarisky vrátily, Anežčino tělo už v troskách nedokázaly nalézt. O svatořečení své pratety usilovala už Eliška Přemyslovna, která věřila, že jen díky modlitbám k Anežce se uzdravil její nemocný syn, budoucí král Karel IV. Také on v dospělosti z pozice římského císaře naléhal na papeže s prosbou o Anežčinu kanonizaci, ale neuspěl – chyběly ostatky. Teprve roku 1874 byla Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou. Až za dalších víc než sto let se české církvi podařilo získat část věrohodného Anežčina ostatku, uloženého v kostele zámku Escorial ve Španělsku, a proces svatořečení mohl být zahájen. Svatá Anežka Česká | Zdroj: www.kudyznudy.cz Papež Jan Pavel II. ohlásil vstup české královské princezny mezi svaté na 12. listopadu 1989. Tehdy mnoho věřících z Čech i Moravy přes nejrůznější obtíže, které jim činil komunistický režim, putovalo do Říma, aby byli přítomni slavnostnímu aktu. Ti, kdo nemohli, poklekli na zaplněném Hradčanském náměstí před Arcibiskupským palácem, odkud jim primas český a kardinál František Tomášek zvěstoval svatořečení české královské dcery a řeholnice. Jen o pět dní později se vyplnila slova dávného proroctví – dne 17. listopadu 1989 nastaly přelomové události, jež vyústily v sametovou revoluci. České země se tak po desetiletích komunistického režimu dočkaly svobody a demokracie. Úvodní fotografie | Svatá Anežka Česká | Zdroj: www.wikipedia.cz