Básně o praze — výběr 55.

sdílet

Zdroj: Prague City Tourism

Michaela Agatha

Poklidná alej na horním Žižkově

Potkávám zde místní opilce a ztracené
existence, míjím beznadějné pajzly
a oprýskané výlohy večerek, ale
mám tu ulici ráda. Je klidná a téměř
bez dopravy, žádné burácející tramvaje
jako jinde na rušných ulicích. Po obou
stranách rostou vysoké stromy a zejména
jeden druh je fascinující — mahalebka.
Neviděla jsem předtím alej s mahalebkami
v žádném jiném městě. Zkroucené kmeny
a větve s tmavou kůrou se sklánějí
nad chodník a silnici a dávají ulici
skromnou náladu. Máte chuť se tu procházet
a nahlížet do okolních výloh. Vše je tu malé
a obyčejné a takové příjemně lidské.


Co dodává básník Prahy

Text o klidné žižkovské aleji pochází z veřejné soutěže s názvem Praha ve 100 slovech, která se — po vzoru podobných soutěží v jiných městech — konala v České republice v roce 2016. Do soutěže tehdy dorazilo 407 příspěvků. Hodně! Text, který jsem pro dnešní díl Básní o Praze vybral, má i s titulem 99 slov, ale kdo by se zabýval prkotinami. Líbí se mi na něm věta „Zkroucené kmeny a větve s tmavou kůrou se sklánějí nad chodník a silnici a dávají ulici skromnou náladu“. Vůbec mi nevadí nešikovné spojení „dávat náladu“ — naopak, přitahuje mě. Čtu bezelstnou větu Michaely Agathy a ihned tou ulicí a alejí jdu a od zkroucených kmenů a větví s tmavou kůrou dostávám skromnou náladu. Beru si ji s velkou vděčností. Už se ani nemusím jet na Žižkov podívat, abych ověřil, jak to vypadá doopravdy — tak je ta věta skutečná!

Je vlastně skutečnější než skutečná: když ji čtu, ihned si vzpomenu na jinou větu, kterou jsem nedávno četl v inzerátu na farní nástěnce v kostele Svaté Rodiny v Řepích. Inzerát nesl titulek „Inzerát bydlení“ a věta zněla: „Chtěla bych napsat inzerát na bydlení, jestli by kdokoli nevěděl o nějakých nabídkách na bydlení.“ Bezelstnost se posunuje k prostomyslnosti; přijímám to dál vděčně, nyní i s lehkým dojetím.

A můj svět se díky dvěma větám otevírá, rozšiřuje.

Ale mahalebku jsem ověřil, protože jsem o ní nikdy dřív — ke své hanbě! — neslyšel. Je to višeň! Někdy se jí také říká višeň turecká, má vejčité listy a vejcovité plody a její kmeny bývají zkroucené a její kůra rozpukaná a černohnědá, temná. Díky, Agatho.

1/7/2025, Petr Borkovec 

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít