Ivan Martin Jirous Passer domesticus Janu Kocianovi Když chovali s Věrou jsme volavku volavku purpurovou Aleu purpureu herona s bělostnými křídly – křišťálovou loď s temnými plachtami jež nedoplula na Kythéru – napsala Věra po její smrti Krmili jsme ji rybami které jsem pytlačil v Průhonicích když ryby nebyly dávali jsme jí drobné cicavce a ptáčky Vybral jsem z viaduktu Balabenky vrabčí hnízdo ze spáry žulového zdiva čtyři mláďátka skoro neopeřená ještě s ozobím První z nich Pšouchle (tak se naše volavka jmenovala) Snědla podívali jsme se na tři další ta už nedostala nechali jsme si je odchovali jsme je V těch dobách měly populační explozi labutě a vrabci začínali odcházet Začali mizet nám před očima nakonec léta jsem vrabčáky neviděl Pět let už žiju na Smíchově tuhle domů jsem šel sahal jsem pro zálohovanou lahev do plevele pod pajasanem a vylétlo osm vrabců Běžel jsem domů zvěstovat tu radostnou zprávu to evangelium A Dagmarka řekla vyrůstala jsem na haldách rostly tam samé křaky v nich bydleli vrabci chodila jsem je v zimě krmit za mého dětství Co dodává básník Prahy „Ta radostná zpráva, to evangelium“. Za týden budou Vánoce a já si dovolím tuhle báseň Ivana Martina Jirouse (1944–2011) ze sbírky Okuje, která vyšla v roce 2007, vůbec nerozebírat – jenom ji sem postavím jako svíčku a škrtnu sirkou. Snad jen (než sklapnu) dodám, že Passer domesticus je samozřejmě „úplně obyčejný“ Vrabec domácí, o němž se v článcích dočteme třeba tohle: „Vrabec domácí byl jedním z nejúspěšnějších ptačích druhů, který spolu s lidmi prožil rozkvět svého rodu. Na začátku třetího tisíciletí však ztratil početnostní převahu a existují už i místa, kde se nevyskytuje vůbec. Je známo, že ptáci jsou indikátorem kvality života. Můžeme tedy říci, že nepříznivý osud vrabců je zrcadlem života nás samých. Těžko předvídat, jestli vrabcům hrozí nebezpečí, že by vyhynuli úplně.“ Těžko předvídat. Pěkné svátky. Petr Borkovec 16/12/2024