Básně o Praze — výběr 40.

sdílet

Jonáš Hájek

Kobylisy

„Někam bych jela. Třeba do Kobylis…“
chce tahle Veronika, o pár let starší než já,
co bydlí naproti přes ulici a chci si ji vzít.
„Ale to je daleko,“ bojím se, „jak pojedem

a co potom řekne maminka?“ Dilema na hřišti
před panelákem, který pak natřou narůžovo
a kam budu chodit kouřit, potrvá do chvíle,
než si znovu vzpomenu, jak je to daleko.

Co dodává básník Prahy
Báseň Jonáše Hájka (1984) ze sbírky Vlastivěda (2010).
Vzhledem k roku autorova narození, budoucímu natření paneláku narůžovo a budoucímu kouření odhaduju, že se ocitáme tak v roce 1995 a že bojácnému hrdinovi tohoto osmiverší je jedenáct. O pár let starší holky ze sousedství, tyhle Veroniky prosáklé hodnou vůní i nekonečným posmíváním, pomalu končící dětství a začátky všeho možného, plácek před panelákem a ve dne v noci sny a představy. Jak jednoduše dovede mi Jonáš Hájek tohle křehké období zpřítomnit! Jeden dialog a krátké přemítání, pár zpřesňujících detailů — a jsem tam, jsem v tom! Černé moře se převaluje o pár autobusových zastávek dál a Kobylisy jsou jako Kolchida plná slasti, slibů i žárlivých kouzel…

18/11/2024, Petr Borkovec

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít