Slavný Goethe se po několik let chystal poprvé navštívit Prahu. Byla pro něj nejen místem literární inspirace ale i hlavním městem země, kde žila jeho poslední láska, krásná a vzdělaná filantropka Ulrika von Levetzow. Jako 72 letý pán požádal tehdy devatenáctiletou Ulriku o ruku. Po hořkém odmítnutí však svou poslední plánovanou cestu do Čech zrušil a do Prahy se nakonec již nepodíval. Pokud by to štěstí měl dnes, jistě by si nenechal ujít Faustův dům či úžasnou sbírku minerálů v původních vitrínách Národního muzea. Její základy položil hrabě Šternberk, Goethův častý korespondent. První setkání Goetha s Prahou bylo ryze literární, prostřednictvím legend o ctižádostivém alchymistovi Johannu Georgovi Faustovi, který upsal svou duši ďáblu. Fausta nechal Goethe doletět na kouzelném oři právě do Prahy. S alchymistovým pohnutým životem se spojuje Faustův dům na Karlově náměstí. Zcela pochopitelně, neboť tento barokní palác patřil několika alchymistům, mimo jiné i Edwardovi Kelleymu a někteří podivíni zde dokonce shromažďovali náhrobky a kusy šibenic. Dodnes Faustův dům ukrývá záhadné nástěnné malby a ve stropě schodiště byl nalezen otvor dost veliký na to, aby jím proletěl dospělý muž. I proto je spojován s faustovskou legendou. Goethe měl Čechy ve velké oblibě a navštívil je dokonce sedmnáctkrát. Za svých pobytů se setkal s řadou Pražanů a z Prahy si rád objednával knihy i víno. Nejblíže cestě do Prahy byl snad v roce 1813, kdy si od něj vyžádalo hru pražské Stavovské divadlo, jedno z nejstarších evropských divadel, ve kterém je od roku 1783 nepřetržitý divadelní provoz, a kde měla přesně 29. října 1787 premiéru Mozartova „Opera oper“ Don Giovanni. Jako uznávaný geolog si Goethe čile dopisoval se zakladatelem Národního muzea hrabětem Šternberkem. Šternberkovým spoluzakladatelem Národního muzea v Praze byl otčím Ulriky von Levetzow, do které se Goethe v Mariánských Lázních zamiloval. Ulrika však jeho lásku neopětovala a odmítla ho. I to byl patrně důvod, proč se do Prahy zdráhal přijet. Ulričina sada klenotů z českých granátů se jako Evropský unikát dnes nachází v muzeu v Mostě a i když ho popravdě zdědila po své matce, dlouhou dobu se uvádělo, že jí ho na důkaz své lásky dal sám Goethe. Co však tento rozporuplný spisovatel Ulrice skutečně věnoval, byl secesní vějíř. Z Goethova deníku víme, že návštěvu Prahy opakovaně plánoval: četl průvodce, studoval mapy, seznamoval se s pražskou historií a o pražských reáliích byl schopen zasvěceně konverzovat. Přesto se veliký německý básník s Prahou nakonec minul. Ne však Praha s ním. Básníkovo jméno najdete v Praze v Goethe-Institutu u půvabných pražských náplavek nebo v Goethově ulici lemující Stromovku, jeden z nejkrásnějších pražských parků, který je a vždycky byl útočištěm romantické lásky. Za ruce se tu vodí šťastné páry, v odlehlých zákoutích skrývají svůj žal stále nové generace mladých Wertherů a staří básníci na lavičkách sní v podvečerním slunci své poslední goethovské sny.