Kruhová deska astronomických hodin zvaná astroláb tvoří základ každého orloje. Jeho původ sahá až do doby starověku — používal se k určování polohy hvězd, Slunce a Měsíce. Byl důležitý pro astrology a mořeplavce, sloužil také k určování místního času, případně k navigaci. Staroměstský orloj je konstruován velmi důmyslně a ve své době patřil k nejlepším na světě. Horní modrá plocha astrolábu představuje denní nebe, pod ní je zlatý oblouk obzoru, červený pás značí ranní a večerní červánky a černý kruh je noc. Po modrém nebi se zleva doprava pohybují Slunce, Měsíc a hvězdy. Pohyb nebeských těles Velký kruh se skládá ze dvou kruhových částí spojených uprostřed čepem. Nastavením vzájemných poloh těchto kruhových částí je možno zobrazit polohu hvězd na obloze. Deska astrolábu představuje pohled na nebe jižním směrem. Uprostřed astrolábu je znázorněna Země. Dále jsou na desce tři zlaté soustředné kruhy: obratník Kozoroha, rovník a obratník Raka. Obratník Raka je nejvzdálenější soustředný kruh na astrolábu, což odpovídá skutečnosti, že je to nejsevernější rovnoběžka na severní polokouli, kde je Slunce v zenitu při letním slunovratu. Obratník Kozoroha je na astrolábu znázorněn nejmenší soustřednou kružnicí. Je to nejjižnější rovnoběžka na jižní polokouli, kde je Slunce v zenitu a to při zimním slunovratu. Prstenec zvěrokruhu (nebo také Zvířetníku či Zodiaku) je umístěný na ručičce hvězdného času, která se pohybuje o něco rychleji než ručička času slunečního. Pohybem se posouvá symbol Slunce po jeho ručce způsobem, který uvádí do pohybu zvěrokruh, díky čemuž ukazuje na aktuální astrologické znamení. K ikonickému zlatému žebříčku okolo přišel zvěrokruh při rekonstrukci v letech 1864—1865, kdy byl nahrazen zvěrokruhem novým, omylem však o menším průměru. Obvod zodiaku byl pak dorovnán kruhem z páskové oceli, který byl později ještě doplněn o příčky rozdělující obvod zvěrokruhu po 5 stupních. Slunce (sluneční ruka) je nejdůležitější součástí orloje. Astroláb je nastaven podle místního slunečního času, tzn. v pravé poledne musí být Slunce nejvýše nad obzorem. Slunce je umístěno na stejné rafii jako zlatá ruka ukazující čas. Rafie se Sluncem obejde astroláb jedenkrát za 24 hodin. Zlatá ruka ukazuje na stupnici čtyřiadvacetníku (s gotickými číslicemi) čas staročeský, na římských číslicích ukazuje čas středoevropský (nebo také staroněmecký), kdy den začíná a končí o půlnoci tak, jak je obvyklé i v současné době. Pokud je zlatá ruka zakrytá jinou částí astrolábu, čas je možné odečítat v prodloužení na druhé straně ciferníku, kde je shodné číslování. Měsíc (měsíční ruka) se pohybuje po ekliptice na stejném mechanickém principu jako Slunce. Měsíc představuje dutá koule se šroubovicí a závažím uvnitř. Jak ručička s Měsícem obíhá číselník, závaží nutí kouli, aby se otáčela kolem své osy. Jedna půlka jejího povrchu je stříbrná, druhá černá. Měsíc tak dorůstá do úplňku a zase couvá, stejně jako na obloze. Otočí se za dvacet devět a půl dne, tedy od úplňku k úplňku. Čtyři druhy času Gotické cifry po obvodu ciferníku (1) slouží k odečtu času staročeského, který je ukazován zlatou ručičkou (A). Arabské číslice na modrém poli (2) představují čas babylonský, jejž svou polohou určuje průsečík rafije Slunce (B) a vnějšího obvodu zvěrokruhu. Pomocí římských cifer (3) pak odečítáme hodiny poloorlojní a hvězdné — zatímco poloorlojní čas ukazuje zlatá ručička (A), ukazatelem hvězdného času je zlatá hvězda (C). Čas staročeský Staročeskému času, kdy začínal nový den západem Slunce, rozuměli naši předkové. Říkávalo se mu také italský. Vyznačují ho zlaté gotické číslice v černém okruží na vnějším, zvlášť ovládaném prstenci hodin. Polohu tohoto času ukazuje také zlatá ruka. Čas babylonský Nebo také nestejný, planetní, temporální či arabský čas byl počítaný jen od východu do západu Slunce, což znamená, že čas nemohl být stejný, neboť v létě jsou hodiny delší než v zimě. Čas je zobrazen jednoduchými 12 černými arabskými číslicemi v modrém poli. Staroměstský orloj je na světě jediný, který tento čas zvládne měřit. Čas středoevropský nebo také staroněmecký či poloorlojní Je označen zlacenými římskými číslicemi na obvodu sféry. Ukazuje ho sluneční ručička, která je výrazným ukazatelem orloje. Je nám dnes zcela srozumitelný, ale hodiny jej odbíjejí teprve od poválečné rekonstrukce, dokončené v roce 1948. Hvězdný čas V roce 1865 přibyl na orloji ukazatel času hvězdného či siderického. Od slunečního dne, který trvá 24 hodin, je hvězdný den asi o 4 minuty kratší. Na římských číslicích jej ukazuje rafie s hvězdičkou upevněnou na zodiaku — nejdříve prvních 12 hodin dvanácti zlacenými ciframi na pravé straně astrolábu, ale k dalším číslicícm I—XII na straně levé je nutné vždy přičíst hodnotu 12, tj. počet hodin první poloviny hvězdného dne. Kalendárium Pod astrolábem je umístěna další kruhová deska o průměru téměř 270 cm. Jedná se o kalendárium, které je v dnešní podobě součástí pražského orloje od roku 1866. Nese jména světců pro každý den v roce, uvádí pořadové číslo dnů v měsíci i nedělní písmeno, po jeho obvodu jsou pak vypsány slabiky cisiojanu – rýmované říkanky od K. J. Erbena coby pomůcky k zapamatování si významných dnů v roce. Na desce jsou znázorněny výjevy z venkovského života typické pro jednotlivé měsíce v roce, figurální motivy pak vyobrazují znamení Zvěrokruhu. Uprostřed desky je umístěn historický znak Starého Města pražského. Desku namaloval významný český malíř Josef Mánes. Kalendárium Staroměstského orloje | Zdroj: Prague City Tourism; Foto: Martin Frouz