Před dávnými časy na místě stával starobylý dům se sochou černé madony. Proti jeho demolici v roce 1911 protestovali rozhořčení Pražané, dům však byl i přesto stržen a na jeho místě brzy vyrostla kubistická novostavba. Umělecký směr prvních desetiletí 20. století zvaný kubismus neměl nikde na světě tak široké uplatnění jako v Čechách. Kromě výtvarného umění zde zasáhl i architekturu a design nábytku, skla, keramiky a porcelánu. Dům U Černé Matky Boží je nejstarší kubistickou stavbou. Byl vystavěn podle návrhu architekta Josefa Gočára pro podnikatele Františka Herbsta a v roce 1912 byl slavnostně otevřen jako obchodní dům. V tehdy moderním kubistickém stylu byl zařízen i celý jeho interiér včetně nábytku a dalšího vybavení. V suterénu byla vinárna a v prvním patře sedávala pražská smetánka nad kávou a zákusky ve slavném Grand Café Orient. Druhé patro zabíraly obchody s textilem, konfekcí a módním zbožím, ve třetím podlaží byly kanceláře a v posledním patře úřadoval a bydlel správce. V 90. letech minulého století dům prošel generální rekonstrukcí, během které byl uveden do původního stavu. Znovu byla zřízena i kavárna Grand Café Orient, jejíž interiér byl zrekonstruován podle dobových fotografií. V ostatních prostorách se dnes nachází stálá expozice českého kubismu, kterou spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum. Část kubistické expozice v Domě U Černé Matky Boží Na nároží kubistického domu je kopie sošky černé madony ze 17. století, která zdobila původní středověký dům. Černé madony mají mezi všemi ostatními zpodobeními Panny Marie s Ježíškem výsadní postavení. Jejich původ je prastarý a bývá vykládán v souvislosti s byzantskými a orientálními vlivy. Madony černé pleti jsou také často považovány za christianizovanou egyptskou bohyni Isis s malým Hórem. Isis byla vzývána jako božský ideál ženy, přinášela plodnost, blahobyt a hojnost, ovládala magii, chránila přírodu a byla dárkyní úrody. Jiným vysvětlením barvy pleti černých madon je hypotéza, že jsou jakýmsi křesťanským pokračováním prastarého kultu Velké Matky či Matky Země, pohanské bohyně uctívané už před několika tisíci lety. Pleť této původkyně hmoty, přírody a lidí byla temná jako zemské hlubiny, proto se většina svatyní zemské bohyně nacházela v podzemí, v roklinách nebo jeskyních, kde panovala věčná tma. Mělo to svůj symbolický význam, protože poutník musel na cestě k modle překonat strach z temnoty a jejích skrytých sil. Evropské sošky černých madon byly podle legend často vyorány ze země, nalezeny u pramenů či v místech geologických anomálií. Asi nejznámější černou madonu na světě opatrují v katedrále v Chartres. Slavná je také madona z 11. století ze španělského Montserratu či černá madona v polské Čenstochové. Madoně na kubistickém domě v Celetné je nejbližší černá Matka Boží v pražské Loretě na Hradčanech. Barokní soška na průčelí domu U Černé Matky Boží Černé madony byly uctívány především řádem templářských rytířů. Oficiálním názvem řád Chudých rytířů Krista a Šalomounova chrámu byl jedním z nejmocnějších křesťanských řádů středověku a jeho činnost byla zahalena mnoha tajemstvími. Templáři se kromě jiného zabývali i skrytými silami a energiemi. Proto snad není náhoda, že se Černá Matka Boží v Celetné nachází jen pár kroků od Templové uličky, jejíž jméno upomíná na dnes zaniklé sídlo řádu templářů. Původní název ulice zněl „In Templo“ a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1363. Vypráví se, že z templářské svatyně neboli templu vedla podzemní chodba do Týnského chrámu. S tím možná souvisí i pradávná pověst o zázračné soše černé madony, která je prý dodnes kdesi pod Týnským chrámem ukryta. Traduje se, že v místech označených černou madonou bývají tajné podzemní chodby. V případě domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici tomu tak skutečně je, prastaré chodby odtud vedou pod Obecní dům, Králodvorskou ulicí, směrem k Senovážnému náměstí a také k Týnskému chrámu. Černá madona tak prý střeží místo, kde se kříží silové energetické proudy procházející pražským podzemím.