Talentovaní rodní bratři měli nesmírně dobrodružný život. Na Krymu objevili ostatky svatého Klimenta a posléze byli jako misionáři vysláni na Velkou Moravu, kde šířili slovanskou liturgii. Díky nim měli Češi a Moravané jako první ze středoevropských a západoevropských národů vlastní národní literaturu psanou ve staroslověnštině. Jsou spolupatrony Evropy a všech slovanských národů. Jejich památka slavená 5. července je v České republice státním svátkem. Narodili se v byzantské Soluni. Starší byl Metoděj (narozen asi 815), což bylo řeholní jméno, jeho vlastní jméno je neznámé. Mladší byl Konstantin (826 nebo 827), později přijal řeholní jméno Cyril. Jejich otec byl vysoce postavený úředník byzantského císařství. Vzdělání získali na univerzitě v Konstantinopoli, dnešním Istanbulu. Metoděj se vydal na úřednickou dráhu, stal se správcem jedné provincie byzantské říše. Úspěšné kariéry se však zřekl a vstoupil do kláštera. Mladší Konstantin vystudoval teologii, filozofii a literaturu a ovládl řadu cizích jazyků. Po studiích se stal knězem. Podle legendy ho k tomu podnítil mystický sen, v němž si mohl vybrat nejkrásnější dívku z celého města, a vybral si Sofii – moudrost. Stal se knihovníkem a posléze profesorem na univerzitě v Konstantinopoli. Jako čtyřiadvacetiletý byl císařem vyslán na křesťanskou misi k Saracénům, tehdejším muslimům, kde dosáhl velkých úspěchů ve vědeckých rozpravách. Kolem roku 860 se vydal na další misijní cestu, tentokrát k národu Chazarů na poloostrov Krym. Tam ho již doprovázel Metoděj. Pod vlivem obou bratrů chazarský vládce přijal křesťanství. Cestu na Krym využil Konstantin k pátrání po ostatcích třetího římského papeže Klimenta. Vedeni starými záznamy, bratři v Chersonu nalezli Klimentův hrob. Většinu ostatků svatého papeže pak odvezli s sebou. Svatý Cyril a Metoděj, sousoší na Karlově mostě | Zdroj: www.wikipedia.com V té době, přibližně v polovině 9. století, existoval jediný známý západoslovanský stát, v celé Evropě nejmocnější a nejsilnější – Velkomoravská říše. Rozkládala se částečně na dnešním českém, slovenském, maďarském a rakouském území. V Čechách tehdy existovala jen malá knížectví, která soupeřila o moc. Díky misionářům z Franské říše se na Velké Moravě již šířilo křesťanství. Jenže latinské liturgii a německým kázáním franských kněží lidé nerozuměli, a tak christianizace státu nepostupovala příliš rychle. Velkomoravský kníže Rostislav proto roku 862 vyslal poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III. s prosbou o vyslání křesťanských učitelů, kteří by vedli bohoslužby ve slovanském jazyce a položili základy vlastní velkomoravské církve. Císař Rostislavovi vyhověl a poslal mu své nejlepší a nejschopnější učence: Konstantina a Metoděje. Bratři výborně mluvili slovanským jazykem, dnes nazývaným staroslověnština. Dosud však neexistovalo slovanské písmo. Konstantin tedy vzal za východisko malá písmena řecké abecedy a na jejich základě stvořil první slovanskou abecedu zvanou hlaholice. Poté začal překládat biblické a bohoslužebné knihy, modlitby a další potřebné texty. Pomáhali mu jeho žáci. Současní jazykovědci pokládají Konstantinovo písmo a jeho překlady za mistrovské, až fenomenální dílo. Roku 863 bratři přišli na Moravu. Usadili se v sídelním hradišti knížete Rostislava, které se zřejmě nacházelo poblíž dnešního Velehradu. Sloužili bohoslužby ve staroslověnštině, kázali lidem a vychovávali nové kněží. Velkomoravská mise bratrů ze Soluně měla obrovský úspěch. To však vadilo franským kněžím, kteří tak na Velké Moravě přišli o svůj monopol. Začali proti užívání staroslověnštiny ostře vystupovat s tím, že oficiální liturgické jazyky jsou jen tři: latina, řečtina a hebrejština. Tato kněžská opozice posílala stížnosti na Cyrila s Metodějem do Říma tak dlouho, až byli v roce 867 povoláni k papeži Mikuláši I. Vydali se tedy do Říma. Konstantin s sebou vzal část ostatků svatého Klimenta jako dar papeži. V době jejich cesty však Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. Ten přijal Konstantina s Metodějem s nejvyššími poctami. Konstantinovi se před papežem a církevními hodnostáři podařilo užívání staroslověnštiny obhájit. Nakonec byla staroslověnština ustanovena jako čtvrtý liturgický jazyk. Metoděj a jeho slovanští žáci byli posléze v Římě vysvěceni na kněze. Kostel Svatého Cyrila a Metoděje, Praha | Zdroj: Prague City Tourism Už před cestou do Říma se Konstantin necítil ve své kůži. Když poznal, že jeho potíže jsou vážné, uchýlil se do jednoho řeckého kláštera, kde přijal řádové jméno Kyrillos – Cyril. Tam také 14. února 869 zemřel. Jeho pohřeb byl velkolepý. Papež si přál, aby byl Cyril pochován v chrámu sv. Petra, ale Metoděj si vyprosil, aby bratra uložili v bazilice zasvěcené sv. Klimentovi, jehož relikvie našel a přinesl do Říma. Metoděje papež jmenoval arcibiskupem Panonie, rozsáhlého území, které zahrnovalo Moravu, dnešní východní Rakousko a západní Maďarsko. Když se však Metoděj na Velkou Moravu vrátil, čekalo ho nemilé překvapení. Rostislav byl sesazen a knížecí stolec obsadil Svatopluk, který se spojil s franskou říší. Metoděj byl uvězněn a dva a půl roku strávil ve strašlivých podmínkách „v otevřené jámě“, dokud ho papež Jan VIII. svým zásahem nevysvobodil. Roku 873 byl Metoděj znovu dosazen do čela arcibiskupství. Ujal se správy kostelů a kněží ve všech moravských městech. Pod jeho dohledem počet slovanských kněží utěšeně narůstal. Tehdy pokřtil také českého přemyslovského knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu, pozdější mučednici a světici. Metoděj zemřel 6. dubna 885. Pravděpodobně byl pohřben v místě svého působení na Velehradě, jeho hrob však nebyl nalezen. Kostel Svatého Cyrila a Metoděje, Praha | Zdroj: Prague City Tourism Brzy po Metodějově smrti papež slovanskou bohoslužbu zakázal a staroslověnsky vzdělaní mniši byli z Moravy vyhnáni. Uchýlili se většinou na Balkán, kde jim bylo umožněno rozvíjet cyrilometodějské dědictví. Zde vytvořili nové, o něco jednodušší písmo, které na počet svého mistra pojmenovali cyrilice. Na jejím základě pak vznikly národní abecedy – azbuky, dodnes užívané pro zápis bulharštiny, makedonštiny, srbštiny, ukrajinštiny, běloruštiny a ruštiny. Velkomoravská říše zanikla na počátku 10. století. Centrem vznikajícího českého státu se stala Praha. V Čechách také proběhly pokusy o znovuzavedení slovanské liturgie. Roku 1032 byl založen klášter se staroslovanskou liturgií na Sázavě knížetem Oldřichem a svatým Prokopem, slovanští mniši se tam však neudrželi příliš dlouho. O obnovení dědictví Cyrila a Metoděje se zasloužil i Karel IV., a to založením benediktinského kláštera Emauzy na Novém Městě, kde měla být pěstována slovanská liturgie. Zdejší klášterní kostel je kromě Panny Marie zasvěcen také sv. Jeronýmovi, českým patronům Vojtěchu a Prokopovi a svatým Cyrilu a Metodějovi. Památka bratrů ze Soluně však byla v křesťanské církvi dlouho zapomenuta, dokud ji nezačali připomínat čeští a moravští národní buditelé ve 2. polovině 19. století. Roku 1880 papež prohlásil byzantské misionáře za svaté a stanovil datum jejich církevního svátku na 5. července, ačkoliv s jejich životy nijak nesouvisí.