Procházka pražským okolím August Vojtěch Nevšímal Chceš-li, synu, volně žíti, spatřit krásný, boží den: ráno nebo odpoledne za bránu si vyjdi ven. Oko touží zříti háje, padne ve kruh nádraží, ze sta černých parostrojů vzduch tvé plíce oblaží. Pod nebeskou klenbu smělou z dílen stoupá dýmu mrak, svatí dobře vyudí se a bůh sám si zlepší zrak. Strom a keř a kousek plotu — to hle! hájů tisíce, a v těch zpěvní slavíkové: kočka, kocour, slepice. Vonné ambra ve bařině, hlava po něm kolotá, slunce tvář svou koupá v blátě, žába hymny klokotá. Nouze všady jménem božím clo a mejto vybírá, souzvuk starých kolovrátků vábné kolo zavírá. Procházka je ukončena domácím zas na prahu: hlava prachem sšedivěla — po tom rajském po blahu. Co dodává básník Prahy Sto padesát let stará vycházka po pražském okolí. Bažinatý terén (pro jistotu: „bařina“ je totéž co „bažina“), ubohoučké, beznadějné si podobné trojice (strom, keř, kus plotu), které se navzájem podpírají, aby se do toho bláta nesvalily, dým, žáby, slepice a vyuzení svatí. Bída z toho krátkého výletu jenom stříká a básník August (1847–1916) si nebere servítky. Jakápak lyra! Jaképak ohledy! Líbí se mi to. Sbírka Trojlístek z roku 1876 je plná ironie, háklivosti na sentiment a aktualit (básník píše kupříkladu o těžké situaci mladých manželských párů). V Lexikonu české literatury se o Nevšímalově sbírce dočteme: „V knize Trojlístek /autor/ soustředil humoristické básně a epigramy využívající dobově populární témata (věda, církev, darwinistická teorie, panující mravy, byrokracie, staré panny, „hrobní nápisy“ řemeslníků apod.), politické satiry a parodie (lidových písní, Hálkových Večerních písní aj.).“ Poezie Vítězslava Hálka jako by byla ověřována a vysmívána také v naší básni. „Oko touží zříti háje“ — to je hálkovský odrazový můstek ke skutečnosti bez příkras, idyl a konejšivých nálad. Ale v Nevšímalově sbírce — pokud jde o slavné Večerní písně — najdeme mnohem ostřejší výpady. Třeba tohle: Přilítlo jaro z daleka a bláta plné strouhy, liják se tlačí z oblak ven a město rybník pouhý. Vylítli z dvora metači a každý v blátě píše, a plná stoka v ulici přesladkou vůni dýše. Stoka je strofa a strouha sloka a metaři nejlepší básníci! 30/10/2025, Petr Borkovec