Antonín Klášterský Cestou k básníkově vile (J. S. Macharovi) Nad Prahou vyjev, ulicí jdu dlouhou. Den podzimní je, slunečný a milý. Žluť na stromech, však strnad ještě zpívá. Kol zahrady jen samé jsou a vily. Tam dole město s divou svojí vřavou se ztratilo kams do kouře a čmoudu, tam boje, rvy, lsti, úskoky a klepy, zde ticho k snům a k přehlídce a k soudu. Jen dva, tři lidi potkávám a zdá se mi, že se na mne mile usmívají; ó, jak v tom tichu zde svou duši koupám, jsem jako v jiném, dálném, lepším kraji! Jak zde by v dílo mohla vniknout křivda? Duch lásky, cítím, nad těmi bdí místy. Nad zahradami pne se modré nebe, poslední květy voní. Vzduch tak čistý. Co dodává básník Prahy Jambická (papá-papá-papá… atd., pěkně vzestupně) podzimní procházka pražskou vilovou čtvrtí — vznícená, samý okouzlený výdech a nádech, pod modrou oblohou a žlutí ve větvích a s vůní pozdních květů! A zcela výjimečně buďme tentokrát aktuální: báseň-nabídka, jak správně trávit čas voleb, který nadchází. Návod, jak nechat volební boje, rvy (což znamená „rvačky“; je to nářeční výraz, zde povýšený na básnický), lsti, úskoky a všechny předvolební pomluvy „dole“ a soustředěnou „horní“ vycházkou získat nadhled, jenž vede jak k dobrému výběru zástupců lidu, tak k životním sférám, na něž jsou všechny volby světa krátké. Básník Antonín Klášterský (1866—1938) vydal tyto čtyři strofy v roce 1934 ve sbírce Chvíle zasnění a vzpomínek: a ano, „chvíli zasnění“ nám v básni předvádí pečlivě a s podrobnostmi. Obzvlášť — pokud jsme u detailů — jsem si oblíbil strnada ze třetího verše (jestli se jedná o strnada obecného, což je možné, vzniká nám před očima atraktivní kombinace jeho zářivě citronového peří a zadumané žluti vadnoucích listů). A také se mi líbí to, že mluvčí básně potkává „dva, tři lidi“. Nikoli jednoho jediného a nikoli čtyři — z nějakého důvodu z toho mám radost! Antonín Klášterský verše dedikoval básníkovi Josefu Svatoplukovi Macharovi, a tak je pravděpodobné, že onou „básníkovou vilou“ míní vilu Macharovu. K čemuž dodejme, že se jedná o dům v Cukrovarnické ulici (č.p. 41), nejdelší ulici na Ořechovce, jejž si dal slavný kritický realista, básník a politik (a jsme zas v „divé vřavě“ a „kouři a čmoudu“ z druhé sloky) postavit v roce 1929. Zajímavý v této souvislosti je verš „Jak zde by v dílo mohla vniknout křivda“, který nemusí být pouze konstatováním, že na tak vynikajícím místě vznikají pouze láskyplná atd. díla. Možná odkazuje k Macharovi, k něčemu konkrétnímu v jeho tvorbě. Mimochodem, později tento dům ve Střešovicích koupil autor seriálu Okres na severu Jaroslav Dietl. Třeba se někde, v nějaké zapomenuté knížce nachází báseň Cestou k scenáristově vile (J. Dietlovi). Chtěl bych ji číst? 30/9/2025, Petr Borkovec ilustrační foto: Müllerova vila, ulice nad Hradním vodojemem, Praha 6 Střešovice