Básně o praze — výběr 56.

sdílet

Zdroj: Prague City Tourism

Pavla Maternová

Dva rybáři

Dva rybáři zasedli v loďku
a po proudu dali se v běh:
druh bradatý s čeřenem v rukou,
druh mladistvý u vesla v snech.

Jen z klidného vyjeli kraje,
je čeřivá vítala pláň,
by z tiché své hlubiny taje
jim dary své hrnula v dlaň.

I vnořena do vody sítě,
a na první zajato hod
v ní veselé Vltavy dítě:
to běliček stříbrný rod.

A za první znova a znova
zas jiné se lapají hned,
a rybák, ten neztratí slova
a nespustí s čeřene hled.

Však do kola hrouží se zraky
ten mladičký u vesla druh.
Jej letící po nebi mraky,
jej zvlněný dojímá luh.

Jej zelené poutají břehy
i zpěněný po boku jez
i slunečné do řeky šlehy
i v hladině obrazů směs.

A snivé když upřel své oči
v dno lodice, v rybiček běl,
on, zády jak soudruh se točí,
z nich nejhezčí: Volna jsi! děl.

A pustil ji do její skrýše
a v dumách pjal do modra zrak,
cos pro sebe zanotil tiše —
on spokojen, šťasten byl tak!

Však veselé Vltavy dítě
šlo varovat družek svých svět:
již prázdné jen tahali sítě —
a za krátko dali se zpět.


Co dodává básník Prahy
Pavla Maternová (1858–1923) byla učitelkou na prvním středoevropském ženském gymnáziu Minerva v Praze, redaktorka, překladatelka z několika jazyků, autorka literatury pro děti a mládež, básnířka. Významná průkopnice ženského hnutí.

Sbírka Na nábřeží (1897), z níž báseň vybírám, je jedinou básnickou sbírkou určenou dospělým čtenářům. Všechno se v ní točí kolem pražského úseku Vltavy, náplavek, nábřeží, ostrovů, meandrů, pohledů z hladiny i břehu; básně mají názvy jako Světlo s Petřína, Jezy, Vrata v jezu, Vory jedou, Vzpomínka s nábřeží, Pod Střeleckým ostrovem atd. Už letmé zalistování čtenáře zaplaví a oslepí vodními odlesky:

Ty řeko, řeko zvlněná,
ty olivová temně!

Anebo:

Daleko, daleko na obě strany
Vltavy ztrácí se svítivý pás,
slunečním zlatem a stříbrem je tkaný,
k jihu jak připjatý v nebeský jas.

Báseň Dva rybáři — upřímně řečeno pojednává o rybářích a rybách jen zdánlivě. Takové pohádky o rybičce varující jiné rybičky a o tom, že starší z rybářů nechá bez komentáře fakt, že jeho pomocník — místo toho, aby se věnoval lovu, šikovnému manévrování plavidla a vůbec vzácné chvíli dobrého úlovku — civí kolem dokola a dojímá ho „zvlněný luh“, nelze samozřejmě přijmout! Autorka měla ještě možnost – pomyslel jsem si, když jsem báseň četl poprvé — vykřesat z těch slok delší hrůzostrašnou baladu s pohádkovým motivem. Kdyby pečlivě a plasticky zaznamenala reakci staršího rybáře na to, co mu jeho „druh mladistvý“ za zády tropí, mohli bychom se v závěru básně koupat v krvi. Což považuju za vzrušující. Ale autorka vyplula směrem k idylce a my, na konci básně máme tak trochu prázdné ruce. Nebo sítě!

Ale!

Když se trochu ponoříme do zobrazování pocitů mladšího z rybářů, jsme koneckonců okouzleni. Básnířka zahustí, navrství a rozpohybuje říční smyslové vjemy tak, že vzniká (jakoby se z toho všeho znovu poskládá) pozoruhodný portrét mládí, dychtivosti, očekávání, bezelstné důvěry, živočišného štěstí atd. Vlny a zvlnění, pěna a zpěnění, let, mrak, luh, šleh, směs, zrak. Do kola hladina, dokola zeleň! S obrazem obraz, obraz s obrazem! Každý rád spustí „z čeřene hled“ a zadívá se s Pavlou Maternovou do toho působivého impresionistického obrazu. Nebo ne?

17/7/2025, Petr Borkovec

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít