Básně o Praze — výběr 50.

sdílet

Zdroj: Prague City Tourism

Josef Svatopluk Machar

Dubnový den

Na tragické tělo tmavé Prahy
svítí zase svěží jarní slunce.
Světlý úsměv rozlívá se všude
po věžích a rudých krovech domů,
po ulicích, náměstích a parcích —
takhle padne v stařenčiny vrásky
milé vzpomínání z dávných časů
nebo čerstvá dobrá zpráva dneška —
všecko zjasní, rozsvítí jí světla,
babička se lehce pousmívá.

Prý jsem černovidec, pesimista…
Hle, jdu po ulicích, po náměstích,
na věže se dívám, staré domy,
na jiskřivé cestičky ty v parku —
těší mě ten úsměv staré Prahy,
sám se usmívám tak volně, lehce,
ale přiznávám se, to je všecko,
co mě těší při tom putování —
zajde slunce, tragická ta Praha
zasmuší se znovu — toť už osud.

 

Co dodává básník Prahy

Báseň Josefa Svatopluka Machara (1864—1942) ze sbírky Na křižovatkách (1927). Intimní lyrika z jedné z pozdních sbírek. Všechna próza života jako by se soustředila ve čtvrtém verši od konce „ale přiznávám se, to je všecko“ — verš, který by mohl být pronesen včera, patnáctého dubna dva tisíce dvacet pět, u večeře. Duben není a nikdy nebyl lehký měsíc a lehkými pousmáními a úsměvy, kterých jsou právě teď plné ulice staré Prahy, prosvítá tragika a tma. Osobní i jiná. Nezdá se vám?  

16/4/2025 Petr Borkovec        

 

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít