Tim Postovit Chrám Praha-Bubny Dělil a udělal. Zahradu, div se, svět. Když uzrál čas, nechal ho nakvasit a pil. Co nedal — nechal na ocet, a zapomněl na dlouhý brownfield. Nechal ho kvést fotosyntézní pránou — v podsvětním mlází mazlavě se rojit. Za Gautámou — Gautámu oddělovat se zrána nechal se od stromů. Běžte se projít! Pár lidí šlo a pár jich někdo vláčel. Nevím, co já. Ve stanici je vláček. A stanice je na řece. Poznám tu vítr po zapalovači, co praská naprázdno jak vejce po hřivnáči, o kterém víš — měl bys ho nechat radši. Nádraží Bubny — chrám pro ateistu. Jdu nahoru a za šramotu mechaniky schodů mě vítr napíná jako modlení se k bohu. Co dodává básnířka Prahy Pražské Bubny mám nejvíc ze všeho spojené s představou drtě semleté ze směsi města, osudů a divoké přírody. Z tohoto území mám v sobě obrazy připomínající krátké mžiky — přelézání plotu, klopýtání přes štěrk a plevelem zarostlé koleje, prohlížení si opuštěných, posprejovaných nádražních budov, čtení nápisů, obcházení výhybek a překračování zčernalého dřeva pražců. A nejvíc ze všeho mám v sobě vzhlížení k památníku Brána nenávratna – do nebe vedoucích kolejí od sochaře Aleše Veselého, která se do mě pokaždé zařízne jako čepel. Praha-Bubny jsou místem ztraceným uprostřed obydlených Holešovic, zarostlým a navštěvovaným podivuhodnou florou i faunou a mnohokrát diskutovaným z hlediska své budoucnosti. Je to brownfield, na papíře tisíckrát pokreslený návrhy nového zastavění, tázající se především na svoji budoucí intenzitu. Je to lokalita nacházející se v blízkosti pražského centra, takže hustší zástavba by v tomto případě byla pochopitelná. Jak se ale taková nově vyrostlá a pulzující čtvrť odrazí na spokojenosti života dosavadních obyvatel Holešovic? Zatíží stávající dopravní systém a zvýší ceny nemovitostí v okolí? Nebo převáží vize, že ubytuje tisíce nových lidí, protože počet obyvatel Prahy se s každým rokem zvyšuje minimálně o deset tisíc? Dívám se na nově postavené nádraží Praha-Bubny, jeho minimalistickou kvadraturu, kruhové světlíky prozařující nástupiště a polygonální design sedaček. Je to krásná stavba, a myslím, že dobré vykročení do toho, co už se někde rodí, ale ještě to nevidíme, jako výhonky rostlin pod štěrkem, po kterém jsem se tu kdysi procházela. 27/1/2026, Anna Beata Háblová