Festival Týden ukrajinského filmu se poosmé vrací do Prahy a Brna, aby představil současnou ukrajinskou kinematografii, která i v časech války zůstává výjimečně živá, odvážná a lidská. Od 11. do 17. listopadu nabídne pražskému publiku v kině Atlas výběr mezinárodně oceňovaných hraných i dokumentárních snímků posledních let, v nichž se prolínají osobní i kolektivní příběhy o odvaze čelit temnotě, potřebě lásky i humoru. Letošní ročník otevře dokument 2000 metrů do Andrijivky oscarového režiséra Mstyslava Černova, jenž prostřednictvím autentických záběrů z fronty přináší syrové svědectví o současné válce a o tom, jak vysokou cenu platí ukrajinská pěchota za každý centimetr své země. Během následujících šesti festivalových dnů nabídne program pestrý dramaturgický výběr hraných i dokumentárních filmů. Drama Šedé včely (2024) režiséra Dmytra Mojsejeva, natočené podle knihy spisovatele Andrije Kurkova, přenese diváky do „šedé zóny“ Donbasu, kde zůstali žít jen dva muži. Jejich pokus o normální život v neustálé blízkosti války se stává silnou metaforou lidské osamělosti a touhy po klidu. Biografický snímek Malevyč (2024) režisérky Darji Onyščenko, natočený ve spolupráci Ukrajiny, Srbska, Itálie a Švýcarska, se zamýšlí nad tím, co se skrývá za legendárním Černým čtvercem — a jak Kazymyr Malevyč propojil umění, svobodu a národní identitu v časech totality. Poetické drama Stepne (2023) režisérky Maryny Vrody, koprodukované s Německem, Polskem a Slovenskem, rozehrává příběh stárnoucího muže, který se vrací domů k umírající matce. Na pozadí zimní krajiny vzniká tichá meditace o paměti, odpovědnosti a smíření. Film získal v roce 2023 hned dvě ocenění na festivalu v Locarnu 2023 — Cenu za režii v mezinárodní soutěži a Cenu FIPRESCI. V programu najdou diváci i rodinnou fantasy Džura Kralevič (2025) režiséra Antona Hojdy, která oživuje kozácké legendy v moderním filmovém hávu, nebo thriller Past na myši (2025) režiséra Serhije Kastornycha, napínavý psychologický příběh o vojákovi uvězněném pod zemí po dělostřeleckém útoku. Svěží kontrast nabídne komedie Hafíci (2025) režiséra Oleksije Jesakova, která s nadsázkou i fantazií vypráví o ženě, jejíž milenci se začnou proměňovat v psy – a o tom, že lásku ani smysl pro humor nelze potlačit ani v nejtěžších dobách. V dramatu Králové rapu (2021) režisér Myroslav Latyk sleduje sedmnáctiletého chlapce, který se snaží prosadit jako rapper a na cestě za splněním jeho snu jej čeká boj o úspěch, lásku, a nakonec i o přežití. Dokumentární film Časová značka (2025) režisérky Kateryny Hornostaj, natočený v koprodukci s Lucemburskem, Francií a Nizozemskem, ukazuje svět školy poblíž fronty — bez komentářů a dialogů, jen s pozorováním, které mrazivě vypovídá o všedním životě uprostřed války. Závěrečný film festivalu, Líbánky (2024) režisérky Žanny Ozirné, patří k nejintimnějším snímkům současné ukrajinské tvorby. Novomanžele Tarase a Olju zastihne ruská invaze přímo v jejich novém bytě, který se promění v past. V tichu a izolaci se před nimi odhaluje skutečná podoba lásky i lidské křehkosti. Snímek měl světovou premiéru v loňském roce na festivalu v Benátkách. Přestože natáčení v době války přináší obrovské technické i finanční překážky, většina uvedených filmů vznikla v mezinárodních koprodukcích — ve spolupráci s tvůrci a institucemi z Evropy i zámoří. Tento trend podle organizátorů dokazuje, že svět se od ukrajinské kultury neodvrátil. Více