Turandot

Turandot je nejen poslední operou Giacoma Pucciniho, ale v symbolické rovině vlastně posledním mohykánem zlatého věku italské romantické opery. Po árii Nessun dorma, v níž téměř sto let excelují generace světových tenoristů, již žádný další operní megahit nevznikl a zdá se, že ani nevznikne. Turandot ale není jen poctou zlatému věku opery, nýbrž také dílem v mnohém velmi moderním — počínaje tématem "brutálního ženství", kterému vládne strach z vášně a odevzdání.

Puccini jako největší z Verdiho dědiců nikdy neustrnul v hledačství námětů pro moderní operu, ani nových výrazových prostředků hudby. Svůj suverénní a divácky velmi oblíbený styl smělým způsobem dále rozvíjel a obohacoval o příměsi a příchutě nových uměleckých směrů konce 19. a začátku 20. století. A tak v jeho Turandot, psané v letech 1921—1924, již toho skutečně romantického mnoho nezůstalo.

Předlohou opery je stejnojmenná „commedia dell‘arte“ Carla Gozziho, autora vzývaného na počátku 20. století především avantgardou, její námět pochází z perského či mongolského Orientu, oblasti obdivované zejména stoupenci secese, libreto děj zasazuje do středověkého Pekingu a v příběhu zesiluje pohádkové či lépe řečeno mytologické prvky, oblíbené symbolisty, pro romantickou operu zásadní téma milenecké lásky zde obestírají tajemné motivy ledu, ohně, měsíce a slunce a erotická vášeň tu záhadně plane v těsném sousedství s prudkou, bezcitnou nenávistí, což bychom hledali spíše u děl inspirovaných dekadencí či psychoanalýzou.

• Autor: Giacomo Puccini
• Nastudování: v italštině, české, anglické titulky
• Délka představení: 2 h 25 min (s přestávkami)

Více

datum a čas