Pražské jaro 2026 — Barbara Hannigan – Lidský hlas

Barbara Hannigan jako zpěvačka i dirigentka na Pražském jaru v české premiéře své vlastní proslulé interpretace opery Francise Poulenca Lidský hlas s živou videoprojekcí. Rezidenční umělkyně Pražského jara 2026 Barbara Hannigan patří k nejoriginálnějším osobnostem světa klasické hudby. S neohrožeností sobě vlastní zpívá a diriguje, inspiruje k tvorbě nejlepší skladatele současnosti a vytváří jedinečné projekty přesahující běžnou koncertní praxi. Její pražskojarní rezidence nabídne čtyři koncerty.

Jedinečnost jejího talentu naplno odhalí třetí koncert festivalové rezidence, kde se představí nejen jako zpěvačka a herečka, ale také jako dirigentka České filharmonie. „Společně uvedeme v české premiéře mé vlastní zpracování Poulencovy opery La Voix humaine (Lidský hlas), které pracuje s živou projekcí na velkém plátně nad orchestrem, při níž mě snímají tři kamery umístěné v orchestru. Opera na text Jeana Cocteaua je posledním rozhovorem ženy se svým exmilencem, text se ale vlastně neustále vrací k významu, který žena přikládá fantazii, pravdě a lžím, až je stále více zřejmé, že potřebuje žít ve své vlastní verzi reality (tak, jak to děláme všichni…). Její osamělost a intenzita emocí ženou tuhle operu až k srdcervoucímu závěru. Poulencovu operu jsem pak zkombinovala s Metamorfózami Richarda Strausse (1864—1949), ze kterých můžeme vycítit emocionální krajinu konce druhé světové války,“ říká o programu Barbara Hannigan. Metamorfózy pro 23 sólových smyčců dokončené 12. dubna 1945 jsou pozdním, nesmírně intimním dílem jednaosmdesátiletého skladatele, někdy také nazývané Straussovým epitafem německé kultury zdevastované válkou. Skladba, jež byla s největší pravděpodobností inspirována Goethovou básní Niemand wird sich selber kennen (Nikdo nebude znát sám sebe) končí citátem Smutečního pochodu z Beethovenovy Eroiky, pod který Strauss na poslední stránku svého autografu připsal „In memoriam!“