Umění mezi nebem a zemí. Známe ten pocit nejspíše všichni, vzpomínka z dětství – zahrada táhnoucí se, kam oko nevidí, nekonečná cesta do lesa, nedozírná hladina rybníka. Vjemy naší mladosti život po dekády obrábí do nicotnosti, až na hranici vyhasnutí, do bezčasí, kde obzor už jímá zmar. Tak se vrší generace za generací a horizonty věků se stírají a mizí. Němými, a přece výmluvnými svědky oněch pravých dějů jsou a zůstávají obrazy mistrů.