Bennewitzovo kvarteto, Wies de Boevé

Kdyby se Antonín Dvořák mohl přijít podívat na provedení svého Sedmého kvartetu do Anežského kláštera, nejspíš by ho překvapilo, že je na plakátech uvedeno stejné kvarteto jako při světové premiéře. První veřejné provedení hrál soubor vedený profesorem a později ředitelem pražské konzervatoře Antonínem Bennewitzem. Na Dvořákově Praze pak vystoupí přední české kvarteto, které si od něj vypůjčilo jméno. S láskou tak pěstuje odkaz hudebníka, jenž byl spoluzakladatelem Českého kvarteta, a stál tak přímo u kořenů dnešní české komorní hudby. Kromě Kvartetu č. 7, v němž Dvořák upevnil svůj styl, provedou Bennewitzovci také smyčcový kvintet č. 2, který pochází ze stejné doby a tvořil další z milníků autorovy cesty ke slávě. Mezi Dvořákovými kompozicemi dostane slovo Ervín Schulhoff, další ze „čtyřkových“ jubilantů Roku české hudby, jehož hudební invence za Dvořákem v ničem nezaostávala, ale poznamenala ji rozevlátost meziválečné doby i osobnosti autora. První kvartet je dílo ze šťastné éry, kdy se svět otřepal z první světové války i španělské chřipky, Evropa ještě nic netušila o velké hospodářské krizi a objevila jazz. Schulhoff se však ve třetí větě alla Slovacca výslovně hlásí také k živelnosti domácího folkloru.

program

Antonín Dvořák — Smyčcový kvartet č. 7 a moll, op. 16, B. 45
Ervín Schulhoff — Smyčcový kvartet č. 1, op. 8
Antonín Dvořák — Smyčcový kvintet č. 2 G dur, op. 77, B. 49