Bohumil Hrabal Bambino di Praga (ukázka) + + + Některé dny taky zabloudím až do Kotců, na rohu si kupuju planetu vždy na jiný měsíc, prodavačkám tečou barevné stuhy z nosu, bylináři roste z temene slunečník, při každém kýchnutí chce vzlétnouti i s léčivem když srká polévku, zdá se, že zvrací obrácený film, často z těch nor se vypotácejí stařenky, tváře mají zjizveny znameními zvěrokruhu, místo očí mozaikovou síň a zabité levharty, vynášejí na světlo cetky, při jejichž spatření zapíchá v hlavě, tamta mává zelenými růžemi z peří, ten krám je pokojík v šílencově mozku, kráčívám tudy naboso s půllitrem piva + + + Co dodává básník Prahy Napsat, že další autor začínal jako básník a pak se stal prozaikem, je nesmysl. Básníkem se člověk nestává, ani jím nepřestává být. Básnictví je stav ducha. A tenhle spisovatel, i když psal prózu, byl pravověrným básníkem. Nicméně, abychom předešli zbytečným debatám, vstupenkou do naší galerie je mu rozsáhlá básnická skladba, která leží v samých základech jeho impozantní literární dráhy. V té s nezaměnitelnou poetikou vykřičených hospod a oprýskaných dvorků kreslí své panoptikum „neviditelných“ hrdinů tohoto světa. Tentokrát v kulisách stověžatého města. Vít Janota 16/9/2024