Václav Hrabě Vojenská suita (ukázka) + + + 2 Bylo to před třemi léty Ráno čisté jako stín růžového slunce na Vltavě vystřízlivělého deštěm Zatímco jsem kouřil čtyřicátou cigaretu toho rána které začalo o půlnoci (neboť byl srpen a noci krátké jako věčné lásky šestnáctiletých) chlad z ulice podoben mrtvému milenci něžně se dotýkal nahých štíhlých nohou dívky která se česala před střepem zrcadla přibitého do rohu husté fialové oblohy „Noční kavárny“ toho potrhlého zrzavého Holanďana na zdi mého pokoje Bylo to ráno před třemi léty Pili jsme ze skleniček na hořčici kávu ten černý horký hořký odvar blues a dívka se začala urážlivě smát smíchem primadon zažloutlé fotografii vojáka s knírem na mém stole V tu chvíli mi bylo líto že se mnou šla jen proto že hrávám v Redutě stařičký jazz Bylo mi líto toho blues které mě napadlo včera večer a na které si asi nevzpomenu + + + Co dodává básník Prahy Uvědomit si, že i autor dnešního výběru vlastní vstupenku do našeho klubu, bylo pro mě vlastně překvapením. Jako by přítomnost města v jeho textech byla tak nějak samozřejmá, jako by byla jen osnovou, do které se vplétají nitky příběhů a dějů, jako by byla jen tváří neznámé ženy, jejíž pohled náhodně na zlomek okamžiku zachytíme kdesi na nároží opuštěné noční ulice. Je tu a není. A přece bez krásného města na Vltavě by z těch textů zbyla sotva polovina Byly-li by vůbec. Vít Janota, 17/10/2022