Karel Šiktanc 7 (Na Knížecí) (ukázka) + + + Máváš… jede ti dvanáctka… na parket před rychtou si čerstvé magistry vedou své otce k tanci. Hrají tři Rumuni: křídlovka a dvě horny… surová řachačka, beglajt to strká sólo plech se kasá chraptí vzlyká vyje… učiněná krása! Kde jsi? Přes Petřín šlehla, chrstla žluť — našišato v příkru židle, našišato sráz: nějaká naskok hrbolatá něha. A brzdy někde v dálce… Ano, nádražní čtvrť už rozsvěcí. Ano, ta příští zastávka ta tvá: Na Knížecí. Co dodává básník Prahy I tohoto básníka — klasika — si Praha nakonec přitáhla. Ostatně žádný div, z Hřebče u Kladna je to tam, co by kamenem dohodil. A zůstal jí věrný až do konce života, jak o tom svědčí sbírky Město jménem Praha, Ostrov Štvanice (v nelehkých dobách normalizace byl mimo jiné hlídačem místních tenisových kurtů) nebo drobný soubor devíti pražských preludií Na Knížecí, ze kterého pochází dnešní ukázka.