Karel Hašler My jsme ti Pražáci (ukázka) Čí je zlatá stověžatá Praha? Naše! Naše je i tichá Vltava. Čí je pražská elektrická dráha? Naše! Proto je tak strašně vrtkavá. Čí jsou pražský pozemky a jmění? Naše! Kvůli tomu byl už často křik, jenom žádné nádraží však není naše, ty maj’ Wilson, Denis, Masaryk. My jsme ti Pražáci, vltavská krev, třesem se na práci, každej jak lev. My Prahu nedáme, radši ji zbouráme, radši ji zbouráme, zbouráme hned. + + + Vladimír Merta Praha magická (ukázka) + + + Praho sídlišť, výkopů a věčných objížděk a lešení, kolébko, můj světe, vesmíre i vězení. Město bouří ve sklenici piva, diskusí, básníků píšících svoje verše na schůzích, na nároží hospoda – parlament, kde do toho můžeš mluvit, jen to zkus, za sto let budeš mít svoji ulici jako mistr Hus. Co dodává básník Prahy Nejsou prý textaři, jen dobří a špatní básníci, řekl autor písňových textů. Inu, posviťme si na ně, a abychom nebyli podezříváni z podjatosti, uveďme rovnou dva, kteří básníky bezesporu jsou a do našeho výběru rozhodně patří. Ten první je klasik zesnulý, o jehož vztahu k Praze svědčí texty jako Když nad Prahou se večer uklání, Jen Praha a ten Pražský hrad, Nad Prahou tančily hvězdy, Když padá v Praze první sníh nebo Praha – srdce Evropy. My uvádíme ukázku z písně, která, kdyby na to přišlo, by asi byla horkou kandidátkou na hymnu hlavního města. Druhý je klasik žijící, kterému se mimo jiné do pouhých šesti minut jediné písně podařilo vtěsnat celé tisícileté dějiny Prahy. V obrazech koncentrovaných a přesných, jako je tato imprese bezčasí normalizačního města. Vít Janota, 16/8/2022