Guillaume Apollinaire Pásmo (ukázka) + + + Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi Podoben Lazaru kterého světlo drtí Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti A ty couváš ve vlastním životě pomalu Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru Jak v hospodách české písně zpívají + + + Co dodává básník Prahy Proč by básníkem Prahy nemohl být cizinec? A vůbec nevadí, že v Praze pobýval krátce a že město prokazatelně zmiňuje v jediné básni, a to navíc v pouhých jedenácti verších. Hloubka poezie se neměří krejčovským metrem, a tak tahle báseň, jistě i díky svým pražským veršům, stála u zrodu moderní české poezie. A zahradní hospůdka v ní zmiňovaná je obdobně mystickým místem jako opuštěný lom, ve kterém skonal Kafkův Josef K. Mnozí, počítaje v to i autora kongeniálního překladu Karla Čapka, neváhali nasadit klobouk, obout boty a jít to tajemné místo, kde „mandelinka spí v růžovém kalichu“, hledat. Vít Janota, 1/8/2022