básně o praze — 2. výběr Víta Janoty

sdílet

Vítězslav Nezval

Co dělá polední slunce s Prahou
(ukázka)

+       +       +

Je dopoledne sedím pod barevným slunečníkem tam dole je Praha
Vidím ji průhledem stromů jak blázen své vidění
Po dlouhé sprše dešťů stoupá z ní fialová pára
Vidím ji jak velkou loď jejímž stěžněm jsou Hradčany
Vidím ji jak jsem vídal v představách zakletá města
Vidím jí jak velkou loď Zlatého korzára
Vidím ji jako sen blouznivých stavitelů
Vidím ji jako trůn jak sídelní město magie
Vidím ji jako Saturnův dvorec jenž otevřel bránu Slunci
Vidím ji jako sopečnou tvrz již vytesal horečný šílenec
Vidím ji jako učitelku samotářských inspirací
Vidím ji jako obživlou sopku jak v zrcadlech tančící brasletu

Je poledne
Praha bdí v polosnu tak jako fantastický drak
Jak posvátný nosorožec jehož klecí je nebe
Jak krápníkové varhany jejichž píšťaly zpívají
Jak symbol zmrtvýchvstání a pokladů vyschlých jezer
Jak armáda v těžkém brnění když zdraví císaře
Jak armáda v těžkém brnění když pozdravuje slunce
Jak armáda v těžkém brnění zakletá v jaspisu

+       +      +

Co dodává básník Prahy
Začal-li jsem Seifertem, nemohu pokračovat nikým jiným než básníkem, který sice do Prahy přivandroval až ve svých dvaceti letech, nicméně s eruptivností sobě vlastní minimálně dvěma knihami tento svůj „hendikep“ plně dorovnal. Mám na mysli fenomenální knihu /esej, knihu/ báseň v próze Pražský chodec a zejména pak sbírku Praha s prsty deště, ze které, ač by sem vlastně patřila celá, uvádím drobnou ochutnávku. 

Vít Janota, 15/7/2022 

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít