Vítězslav Nezval Co dělá polední slunce s Prahou (ukázka) + + + Je dopoledne sedím pod barevným slunečníkem tam dole je Praha Vidím ji průhledem stromů jak blázen své vidění Po dlouhé sprše dešťů stoupá z ní fialová pára Vidím ji jak velkou loď jejímž stěžněm jsou Hradčany Vidím ji jak jsem vídal v představách zakletá města Vidím jí jak velkou loď Zlatého korzára Vidím ji jako sen blouznivých stavitelů Vidím ji jako trůn jak sídelní město magie Vidím ji jako Saturnův dvorec jenž otevřel bránu Slunci Vidím ji jako sopečnou tvrz již vytesal horečný šílenec Vidím ji jako učitelku samotářských inspirací Vidím ji jako obživlou sopku jak v zrcadlech tančící brasletu Je poledne Praha bdí v polosnu tak jako fantastický drak Jak posvátný nosorožec jehož klecí je nebe Jak krápníkové varhany jejichž píšťaly zpívají Jak symbol zmrtvýchvstání a pokladů vyschlých jezer Jak armáda v těžkém brnění když zdraví císaře Jak armáda v těžkém brnění když pozdravuje slunce Jak armáda v těžkém brnění zakletá v jaspisu + + + Co dodává básník Prahy Začal-li jsem Seifertem, nemohu pokračovat nikým jiným než básníkem, který sice do Prahy přivandroval až ve svých dvaceti letech, nicméně s eruptivností sobě vlastní minimálně dvěma knihami tento svůj „hendikep“ plně dorovnal. Mám na mysli fenomenální knihu /esej, knihu/ báseň v próze Pražský chodec a zejména pak sbírku Praha s prsty deště, ze které, ač by sem vlastně patřila celá, uvádím drobnou ochutnávku. Vít Janota, 15/7/2022