básně o praze — 10. výběr Víta Janoty

sdílet

Sylva Fischerová

Praha příchozího

+       +       +

Praha je veliký studený kvádr když padne
noc a ta noc je pod tím kvádrem
chodím po jeho hraně a nahoře a dole
mluví lidé jsou si sebou tak jistí
            jako labutě na Vltavě
ranní snídaní

ale mně nikdo neřek jak chodit
                                    po hraně kvádru
                        na kterém rohu spadnout
            a na kterém chytat duté ptačí kosti
            Z dutých kostí jsme si udělali
                                                           syrinx
a hrajem na nábřeží
i když nám nikdo neřek
že syrinx je a my jsme a dát to dohromady je
                                                           krásný
že Praha je veliký dryák ředěný Vltavou
že se v sobě přelévá jako prezidentská vlajka
                                                                       na Hradě
            a jako ona i Praha někdy mizí

a to je konečně čas zjistit kdo jsme
                                    a jak daleko je láska.

 

Co dodává básník Prahy:
Je listopad a jsou to právě čtyři roky, co byl do svého úřadu uveden první „oficiální“ básník města Prahy. Tedy přesněji řečeno básnířka.

Pátrání po pražských inspiracích a reflexích v jejím díle nám usnadnila svým vlastním autorským výběrem, který pod názvem Kostel pro kuřáky vydala v roce 2019. Z něj pochází i následující až téměř tranströmerovská ukázka.

Vít Janota, 15/11/2022

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít