Básně o Praze — 1. výběr Víta Janoty

sdílet

Zdroj: Prague City Tourism

Jaroslav Seifert

Světlem oděná
(ukázka je z druhé části)

+       +       +

S růží v zubech, trochu povychýlen,
díval jsme se s hradeb po střechách,
u kolenou ústí starých střílen,
která ošlehával střelný prach;
Praha, jejíž kráse nepostačí
plachta nebe, třeba plná hvězd
– a já jsem se bával za průjezd,
zábradlí se drže na pavlači –

zjevila se světlem přioděná,
na paroží věží zlatý kříž,
lovec klesl zmaten na kolena,
aby luk svůj nepozvedl již.
Rozevři, světe, mapy všech svých divů,
prstem půjdem podle proudu řek
a pak proti proudu nazpátek,
aby mohl šíp dát na tětivu.

Mrtvý básník, uzamčený deskou,
otevřel mi klíčem přes svůj hrob;
kořist první, skrytá za soutěskou,
byla má: to město od těch dob.
Město, jehož kráse nepostačí
slovo řeči, chvějící se rtem;
básníci, ti chodí nad městem,
ale místo psaní veršů pláčí.

+       +       +

Co dodává básník Prahy
Chvíli jsem váhal jestli začít právě tímto textem, protože právě tímhle textem bychom mohli i skončit, ale nakonec jsem se rozhodl, že mu první místo patří.
Začínám tedy rodákem ze Žižkova a jedním z nejslavnějších (ať už sláva v kontextu poezie znamená cokoli) českých básníků vůbec, a jeho skladbou, ve které objal Prahu něžně, ale pevně, skladbou jasnou a křehkou jako by byla foukána z tenkého skla.

Vít Janota, 27/6/2022 

získejte od nás pravidelné novinky a tipy na dění v praze

Zadaný e-mail má špatný formát

* odesláním souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Smazat logy Zavřít