Ivan Blatný + + + Četl jsem báseň Karla Brušáka Podzimní den Pršelo s pleskotem na hnědá játra sadu Na Zbořenci kde jste mívali svá divadélka Déšť rozmazával kulisy a šminky Měli jste svoji Prahu bohémské mansardy ve světle modrých plamínků hořícího lihu Měli jste svoje dlouhé noční procházky Ráno kokrhal kohout a slyšel jsem v polospánku Vyklepávání koberců a hovory všech domů. Bylo to koncem června město se pomalu vylidňovalo, Přátelé odjeli a já jsem zmizel zalit Zelenou tichou vodou Bubenče. Co dodává básník Prahy Báseň z pozůstalosti Ivana Blatného (1919–1990), kterou publikoval „z nepublikovaných rukopisů“ editor Jan Šmarda v roce 2003 v souboru Fragmenty a jiné verše z pozůstalosti (Host, Edice poezie sv. 65). Text není datován. Nepatří k žádnému celku, neobsahuje žádný autorův komentář, nemá titul. Nejspíš fragment – jakého druhu, nevíme. Je téměř jisté, že byl napsán mezi lety 1942–48 a patří do básníkova civilistního období, tedy do období skupiny 42. Přetiskujeme jej podle Šmardovy edice. Čtyřicátá léta, městská krajina, umělečtí přátelé a schůzky v bytech a ateliérech, prochozené noci, hovory bez konce; konkrétní místa a jména. Báseň plná přítomnosti je už rovnou tesknou vzpomínkou. Líbí se mi kompozice, kdy se z deštivé („podzimní“) zamlžené úvodní části, která je zalidněná a pohyblivá, jakoby vylupuje opuštěné, stojaté pokračování, jehož kontury jsou pevnější. Obdivuji „hnědá játra sadu“ (všechny smysly v pozoru!). A samozřejmě také verše osm až deset o končícím červnu ve městě, kvůli nimž jsem báseň vybral a které lze v Praze v těchto dnech zažít. Pokud si dáte práci, tak i s kohoutem a ranami z klepadla! A ještě: ulice Na Zbořenci (kdysi Na Zderaze) na Novém Městě je pozoruhodné místo s Kaplí Božího hrobu v areálu ČVUT. A Karel Brušák (1913–2004) byl spisovatel, básník, novinář, redaktor BBC, který ještě před únorem 1948 natrvalo přesídlil do Británie, kam Ivan Blatný v březnu stejného roku emigroval. Petr Borkovec, 1/7/2024